Vnímáte pozici patrona jako další vyznamenání za služby, které jste pro ni odvedl?
Je to velice příjemný pocit! Jsem rád, že mě vedení Sparty oslovilo. Bral jsem nabídku s velkou radostí, protože Sparta je klub s velkou historií, na které jsem se nějakých 35 let podílel. Věřím, že Sparta bude zase na předních příčkách a udělá nějaký velký výsledek.
Co přát Spartě je asi jasné, ale na co se ve své patronské sezoně těšíte?
Těším se na dobrou hru a samozřejmě také na fanoušky. V posledních letech jich do O2 areny chodí vysoké číslo a atmosféra je vynikající! Moc se těším, že budou skvěle fandit a pro áčko budou šestým hráčem v poli.
Váš vrchol sezony přijde už v prosinci, kdy povedete sparťanský tým do Návratu legend s céčkem na dresu. Těšíte se na nostalgický návrat do historie?
Těším a netěším. Těším se, že zase půjdu ve sparťanském dresu do velkého zápasu, na který přijde hodně lidí. Na druhou stranu se netěším, protože stejně jako spousta dalších budu muset začít chodit víc na led a víc trénovat, abych neudělal ostudu. (usmívá se)
>>>VSTUPENKY NA NÁVRAT LEGEND<<<
Dýchá na vás holešovická atmosféra ještě dnes?
Pokaždé, když do haly vejdu, dýchne na mě příjemná nostalgie a radost z té krásné arény, která tu stojí od roku 1962. Stává se mi to zatím vždycky, když do ní vstoupím, anebo dojdu k ledu a kouknu se po tribunách.
Jak si užíváte obnovenou spolupráci s Pavlem Grossem, s nímž jste v roce 1990 coby spoluhráči získali mistrovský titul?
My jsme se s Pavlem nárazově vídali v Německu i Čechách. Vždycky jsme si měli co říct. Pavla beru jako velice kvalitního trenéra, který má zkušenosti s nejlepšími německými týmy. I po těch letech, co tady nebyl, navíc umí stále skvěle česky. (směje se) Věřím, že dá celé Spartě vítězný duch a dostane ji tam, kam patří.
Ukazuje výjimečnost Sparty, že i přes dlouhou dobu bez titulu není nikomu lhostejná?
Dá se říct, že ano. Každý top tým v hokeji i třeba ve fotbale prožívá vlny, kdy je nahoře a jednu chvilku dole. Na můj vkus Sparta dlouho nebyla úplně nahoře. Myslím si ale, že je tým pod kvalitní trenérskou dvojicí dobře poskládaný, aby Spartu dostal tam, kde ji všichni chceme vidět.
S Pavlem Grossem i Miloslavem Hořavou budete coby trenér dorostu spolupracovat hodně úzce. Vnímáte jako nezbytný a důležitý krok, že se propojí trenéři všech kategorií?
Neřekl bych nezbytný, ale určitě pro dobro věci. Trenéři áčka se zajímají o mládežnické kategorie, aby se v nich trénovalo nějakým stylem a vyšší kategorie už měly podobný systém jako áčko. Když pak přijde junior do áčka, bude mu díky tomu systém bližší a bude vědět, co áčko hraje.
Byla pro vás velká změna vrátit se z juniorky zpět k dorostu?
Nemyslím si, jen jsou v týmu mladší kluci. Když jsem začal trénoval, byl jsem právě u dorostu a strávil v něm několik let. Beru to jako součást práce, která mě baví. Mohu nadále vzdělávat a zlepšovat sebe i hráče, aby pak dobře zapadli do juniorky.
Berete juniorský titul za největší úspěch trenérské kariéry, byť se jedná o mládež?
Stoprocentně ano. Když beru úspěch na klubové úrovni, tak co je víc, než první místo a ještě téměř po třiceti letech? I s dalšími členy realizačního týmu jsme na některých klucích pracovali třeba pět let, takže se jednalo o víceletou práci. Tým se před playoff jen doplnil, a přestože výsledky ani hra nebyly v průběhu sezony optimální, tým se dva týdny před playoff stabilizoval. Důležitá byla vnitřní síla týmu, protože když jsme šli do prvního zápasu playoff proti Karlovým varům, viděl jsem, jak moc tým chce a jak si jde za svým cílem. Neměl jsem strach, že bychom neuspěli.
Těšíte se coby patron, jak si povedou hráči jako Jakub Konečný, David Vitouch nebo třeba Petr Hauser, které jste pro áčko vychovali?
Jsou to kluci, které jsem trénoval dva roky, ale třeba i šest let. Byli to jedni z nejlepších hráčů svých juniorek, takže věřím, že jsme je s dalšími mládežnickými trenéry něco naučili. Přeju jim, aby se do budoucna vypracovali v základní kameny týmu a měli v áčku důstojnou roli.
>>>PATRON SEZONY: ÚCTA K LEGENDÁM SPARTY<<<
