Byla to fuška?
Zápas byl dost náročný. Nejen fyzicky, ale i psychicky. Dost mě ale nakopla atmosféra, i když nebyla zrovna prosparťanská. Jsem rád, že jsme to nakonec zvládli a urvali výhru.

Jak si užíváš spolupráci s Aaronem Irvingem?
Skvěle! On je levák, já jsem pravák, takže se nám spolupracuje dobře. Aaron navíc skvěle komunikuje, takže je ta spolupráce snazší.

Překvapil tě počet strkanic, kdy jste se několikrát zastali sebe navzájem?
Určitě, ale je to součástí hry. Já jsem se chtěl zastat spoluhráče, nelituju toho.

Na jaře sis užil finále a titul s juniorkou, ale je pro obránce dospělý hokej hodně jiný?
Velký rozdíl je hlavně v přesnosti. Hráči jsou navíc daleko těžší, takže souboje se hůře vyhrávají. Největší rozdíly jsou v tvrdosti a přesnosti, všechno je mnohem rychlejší.

Máš za sebou třetí start v řadě, spadla z tebe nervozita?
Musím říct, že jsem nervózní nebyl. Všechny zápasy si užívám. Je to pro mě velká příležitost se ukázat trenérům, abych dostal více příležitostí a dostal se třeba i do slovenského nároďáku. (úsměv)

V kabině nejsi z mladých hráčů sám, je to pro tebe aspoň snazší?
Určitě ano. My mladší se bavíme trošku stranou v rohu, aby nás starší kluci neslyšeli. (směje se) Jsem rád, že tu můžu být i s Hauzym, Vitym nebo Tomkisem, které znám. Je super, že nás trenéři využívají a dávají nám šanci se ukázat.

Pomůže vám zapadnout do týmu i fakt, že zůstáváte celý víkend a do Prahy se vracíte až po nedělním utkání ve Vítkovicích?
V první řadě jsem rád, že nemusíme tolik cestovat. Je to stmelení týmu, zároveň máme prostor na nějaké mítinky a vychytat nedostatky. Určitě je to lepší, než jet do Prahy a v neděli zase na otočku do Ostravy.