Po více než půl roce jste
hráli zápas v holešovické hale, jaké to bylo?
Jsou to vzpomínky na moje začátky ve Spartě, takže byla taková menší
nostalgie. Hlavně tu ale byli výborní diváci, atmosféra skvělá. Přišlo přes 3 000
lidí a doufám, že si to užili.
Jak jste se cítili po
téměř dvou týdnech bez zápasu?
Měli jsme pauzu, kluci byli v Kataru, vyčistili si hlavy. Tenhle týden
jsme na to vlétli, měli jsme dvoufázové tréninky, takže to bylo těžké. Ale
myslím, že jsme se s tím dobře popasovali.
Co vám dnešní zápas ukázal?
Pořád máme okénka v obraně. To musíme hodně zlepšit, bohužel se nám to
zatím nedaří. Oni měli plno šancí, ale Sami to výborně vychytal.
Podařilo se vám ale
otočit nepříznivý stav, to berete jistě pozitivně, že?
Samozřejmě, z 0:2 dát na 2:2 je skvělé. Mrzí nás ten gól na 2:3, ale
dotáhli jsme zápas do remízy a nakonec v penaltách, které jsou loterie,
jsme byli šťastnější.
Nájezdy trvaly
dlouhých osm sérií, vy jste sám ten svůj neproměnil. Co jste zamýšlel?
Já jsem chtěl jet do bekhendu a dát mu to nahoru, ale jak na ledě bylo
hodně sněhu, tak se mi puk nepodařilo zvednout nad lapačku. Je to moje chyba,
kdybych to dal nahoru, tak to byl gól. Měl tam místo a já ho viděl.
Byl to sice přátelský
zápas, oba týmy ale chodily hodně do těla…
Bylo to prestižní utkání, Dynamo Moskva tady nehraje každý den. Jsme rádi
za takového soupeře. Je to lepší než hrát pořád dokola s těmi stejnými
týmy v extralize. Je to pro nás zpestření, dobrý zápas a konfrontace
jiného hokeje, jiného stylu. Hráli velmi dobře ve středním pásmu, ale jsme
rádi, že jsme vyhráli, to je pro nás pozitivní.
Nastoupil proti vám
například Rus Arťuchin, v Česku poměrně známý svou agresivní hrou. Všímal
jste si ho?
Samozřejmě, pamatuju si ho z mistrovství světa, tuším, že to bylo v Bratislavě.
Navíc už jsme proti němu jednou hráli. Je nepřehlédnutelný, je velký a silný.
Párkrát někoho srazil, má výhodu ve své postavě.
Vás zítra čeká
premiérový ročník All Star Game v Bratislavě. Co od této akce očekáváte?
Nedokážu si představit, jak to bude vypadat. Měla by to být hra tři na tři,
asi tři zápasy za den, bude to hodně náročné. Hned teď sedám do auta a jedu na
Slovensko. Je to něco nového, teď se na to těším, ale zeptejte se mě ještě v neděli.
Sledujete olympijské
hry, kde máte své spoluhráče?
Abych se přiznal, zatím jsem neměl moc času. Zrovna u našeho zápasu s Koreou
jsme měli dvoufázový trénink, navíc první třetina nebyla v televizi. Ale
až bude vhodná příležitost a nebudeme mít trénink, určitě budu koukat. Utkání
proti Kanadě nestihnu, ale možná Švýcary bych vidět mohl.
Sparťanským hráčům se
ale daří, Řepík i Kudrna dali gól. Chystáte na ně něco jako klubový pokladník?
Nějaký poplatek tam určitě bude. Ještě se musíme domluvit s klukama, jaký.
Ale máme dost času, kluci se vrací až za 14 dnů a do té doby určitě něco
vymyslíme.
Po olympijské pauze vás
čekají ještě čtyři zápasy, z toho tři budou na domácím ledě. Považujete to
za výhodu?
Budeme chtít doma uhrát devět bodů a pak jedeme do Chomutova. Před námi
jsou jasné cíle, musíme získat co nejvíc a třeba ještě zabojovat o šestku.
Nevím přesně, kolik tam je bodů, ale pořád se to dá. Hrajeme s týmy okolo
sebe a my budeme bojovat.
