Sparta postoupila do semifinále mezi čtyři nejlepší týmy Ligy mistrů. Jaké jsou vaše první pocity?
Mám velkou radost. Pro mě, ale i pro celý tým, je to prestižní soutěž. Hrajeme proti vynikajícím mančaftům z celé Evropy. Bern ukázal svoji kvalitu i tentokrát, ale my jsme každopádně rádi, že jsme přes něj přešli. Oba zápasy byly velmi náročné.

V odvetném utkání se týmu podařilo utlumit počet vyloučení. Co se změnilo?
Asi to bylo tím, že jsme víc bruslili. Byli jsme první u kotouče, a to i v momentech kdy se jej soupeř pokusil nahodit. Hráli jsme blízko u sebe, tím pádem jsme mohli i rychle přecházet do protiútoku. Pokud bychom to nedělali, Bern by nás určitě zamkl ve třetině. V takovém případě bychom fauly určitě produkovali. Nevíte, koho si vzít, když vás zamotají ve třetině. Pouze si snažíte udržet si svoji pozici. Nic takového se ovšem nestalo a my jsme odehráli opravdu super zápas.

Zdálo se, že rozhodčí nechávají hru ze začátku plynout. Ve druhé polovině zápasu ale přidali na přísnosti. Jak jste to viděl vy?
Přijde mi, že v Lize mistrů je to o něco uvolněnější. Rozhodčí tolik nepískají a nechávají hře spíš volný průběh. Pokud jde ale do tuhého, umí písknout jak na jednu, tak na druhou stranu. Když vylučují, nedělají rozdíly v tom, jestli jde o domácí, anebo o hosty.

Myslíte si, že druhá část hry rozhodla o výsledku zápasu? Přesilovou hru jste využili hned dvakrát.
Asi ano. K té druhé brance gólman sám trochu dopomohl. Míra Forman perfektně vystřelil, brankář si kotouč srazil za sebe a my zvýšili na 3:1. To byl jeden z rozhodujících okamžiků. V poslední třetině jsme hráli perfektně dozadu, takže Pepis nemusel čelit tolika střelám soupeře. V poslední početní výhodě jsme hráli ještě jednou dva na jednoho a přidali jsme i gól ve vlastním oslabení. To byl asi ten pomyslný poslední hřebíček do rakve.

V semifinálové sérii na vás čeká Växjö Lakers. Těšíte se na další výjezd do Švédska?
Mně osobně by se spíš zamlouval Curych, ve Švýcarsku se mi totiž hrozně líbí. Ve Växjö jsme už hráli. Město mají pěkné, stejně tak zimní stadion. Netřeba si vybírat, jedeme do Švédska a tečka. Budeme chtít uspět i tam.

Vzhledem k aktuálním úspěchům Sparty v Lize mistrů a kvalitním zápasům, cítíte, že se zvedá prestiž této soutěže v České republice? Sparta bere tuto soutěž pokaždé velmi zodpovědně...
Každý počáteční projekt se nějakým způsobem rýsuje a teprve si buduje svoji tvář. Liga mistrů může postupem času na prestiži spíš získávat a my jsme toho důkazem. Chceme ji hrát a jsme velmi rádi, že jsme došli tak daleko. Doufám, že fanoušci a hokejoví příznivci obecně si k Lize mistrů najdou svoji cestu. Je to hodně zajímavá soutěž, protože tu jsou k vidění týmy z celé Evropy a stejně tak i bývalí hráči NHL. Je se tedy vždy na co se dívat a podle mého názoru je to výborný projekt.

Myslíte si, že se jednalo z hlediska atmosféry o doposud nejlepší zápas? Přišlo sice šest tisíc lidí, ale nálada tu panovala výborná. Navíc se hrálo přímo o postup.
Co se týče fanoušků, asi to bylo opravdu nejlepší utkání. V hojném počtu dorazil i fanklub Bernu a celá aréna fandila, co to šlo. Nějaká rivalita tam tedy určitě byla. Náš výkon na ledě se odrážel na jejich energii a pomohly tomu i bitky ke konci zápasu.

Říká se, že s jídlem roste chuť. Pokukujete už tajně po poháru pro vítěze?
Nemá význam myslet na něco, co je ještě hrozně daleko. Máme před sebou semifinále. Samozřejmě, že tu nějaký ten vysněný cíl je, ale k němu musíme dojít postupnými kroky.

Vy sám jste po nemoci. Jak se vám hrálo po několika vynechaných zápasech?
Ještě to není úplně ono. Měl jsem teploty, nachlazení se mi dostalo i na průdušky. Špatně se mi dýchalo a já kvůli tomu čtyři dny netrénoval. Den před druhým utkáním jsem se na dvacet minut sklouzl, abych si to osahal a šel jsem do toho. První třetina byla dost náročná na nohy, ale v průběhu zápasu jsem to trochu rozjel. Dech mi sice moc nestačil, ale podle mě to bylo docela dobré.

Dát gól hned po návratu z marodky asi není špatné, že?
Já jsem hlavně rád, že jsme vyhráli. Těší mě, že jsem vstřelil branku, ale důležitější je to vítězství. Měl bych stejnou radost, i kdyby místo mě proměnil někdo jiný.

Jak těžké bylo ke konci zápasu udržet nervy na uzdě? K vidění byl nejeden zákrok za hranou pravidel.
Já nevím, byl jsem v té chvíli na střídačce. (směje se) Kluci to ale zvládli, porvali se, ukázali, že mají sílu a umí zastoupit jeden druhého. To je jeden z mnoha způsobů, jak prokázat týmového ducha.