Petře, hrál jste poprvé v Litvínově proti bývalým spoluhráčům, jak jste utkání vnímal?
No, byl jsem samozřejmě trochu nervózní, ale myslím si, že jsem ten zápas zvládl. Ve čtvrté řadě hraji už pravidelně, nehráli jsme špatně. Záda zatím drží, nebolí.
Proběhlo mezi vámi a litvínovskými hráči nějaké hecování?
Během zápasu jsme se všichni soustředili na hru, nic se nedělo. Jen jsme něco prohodili, když jsme si po utkání podávali ruce.
Očekával jste od Litvínova tak ofenzivní projev? Nepřekvapil vás?
Věděli jsme, co budou hrát. Oni jsou doma výborní, hrají před svými fanoušky skvěle. Litvínov doma body nerozdává. Nám se poslední dobou také daří, takže šlo o hodně vyrovnaný duel.
Co podle vás nakonec rozhodlo o výhře Sparty? Jaký byl zlomový moment utkání?
Těžko říct. Oba týmy měly hodně šancí, my jsme ale dali o gól víc než domácí. Hra byla vyrovnaná, hrálo se málo přesilovek. Rozhodla naše druhá trefa. Dnes jsme byli o ten gól lepší.
Zatrnulo vám, když se František Lukeš napálil šestnáct sekund před koncem tyčku?
Zatrnulo. Bál jsem se, když jsem ho viděl stát u modré čáry, aby nedostal puk na volej. Viděl jste sám, jaká to byla rána. Franta má opravdu skvělou střelu. V tu chvíli jsme měli velké štěstí.
