Na Radka Dudu má v extralize pifku nejeden hokejista a po prvním letošním derby se do této dlouhé řady postavil i Petr Nedvěd. Se slávistickým forvardem si na ledě vyměnil několik ostrých slov a jejich vzájemné střety přiváděly publikum do varu. Po skončení zápasu se sparťanský kanonýr vyjádřil ve smyslu, že Duda na svůj styl hry jednou doplatí. Jeho výrok však nebyl v médiích interpretován úplně šťastně a vyzněl spíše jako výhrůžka mířená směrem ke slávistické devětašedesátce. Po druhém zápase se Nedvěd pokusil uvést svá slova na pravou míru: "Já jsem bohužel zareagoval a řekl po prvním zápase, že Radek mě tam několikrát čistě dohrál. A někdo ho dřív nebo později za to, jak se sklonil, když jsem mu to chtěl oplatit, přejede. Ale ne já nebo jiný hráč ze Sparty. Někdo. Když vám frajer tohle udělá a vy mu přijedete dát čisté tělo, tak co se může stát? Buď si urvete koleno nebo proletíte mantinelem. V NHL se za to dává distanc. Náš cíl byl na Spartě vyhrát, to se nám podařilo. A ten samý cíl jsme měli tady," smutnil historicky druhý nejproduktivnější Čech v NHL.

Došlo i na trochu kuriózní obvinění, oblíbenec slávistického kotle si stěžoval, že ho centr prvního sparťanského útoku kousl do prstu. Druhý nejlepší střelec Sparty v letošní sezóně ponechal tento výrok téměř bez komentáře: „Já to nechám na něm.“ Stejně tak se zřejmě nemíní ani v dalších zápasech s někým pěstně konfrontovat. „S ním si ruce špinit nebudu, nejsem tady od toho, abych se pral s Radkem Dudou,“ říká jasně.

Proč se vlastně utkání tolik vyostřilo? Pravděpodobně již bylo neúnosné některé osobní antipatie přecházet jen tak a v závěru téměř rozhodnutého utkání byl prostor na jejich definitivní vyřízení. „Prohrávali jsme, trošku pracují nervy. Myslím, že to k hokeji patří, lidi v Aréně se pobavili. Za stavu 5:1 pro Slavii jsme věděli, že vyhrát nemůžeme, byli jsme naštvaní a v takové situaci nějaký ten zákrok přiostříte. Rozhodně v tom ale nebyl žádný úmysl někoho zranit,“ tvrdil Jaroslav Nedvěd u východu z kabiny hostujícího mužstva.

To, jak se ocitl v klinči se zlým mužem Slavie, příliš rozebírat nechtěl: „Nemám před brankou čas koukat se kde, co a jak. To si může každý doma pustit na videu. Já jsem ho sekl, on se ohnal, drželi jsme se a už tam přijeli další hráči.“

Po prvním souboji s Dudou se dostával Jaroslav ještě do jedné potyčky, tentokrát se nepohodl s Mickou, ale pěstní výměna názorů se nekonala, protože včas zasáhli čároví rozhodčí. Alespoň slovní konfrontaci si oba kohouti neodpustili a ještě na trestné lavici si měli co povídat. Obrovitý obránce se k tomuto momentu již nechtěl vracet a diplomaticky novinářům na dotaz odpověděl: „Křičel jsem na něj to, že zítra spolu půjdeme ve čtyři na kafe do Palladia.“

K vypjatým momentům v posledních minutách druhého letošního souboje mezi pražskými S se tedy příliš vracet nechtěl. Kde hledat příčiny neúspěchu, naopak věděl velmi přesně. „Chtěli jsme Slavii překvapit nástupem do poslední třetiny, vstřelit rychlou branku a něco se zápasem udělat. Bohužel se stal pravý opak a bylo po zápase. Navíc máme na domácím kluzišti daleko více prostoru na bruslení do stran, v Sazce je člověk hned u mantinelu. Oni na to jsou zvyklí, hrají do těla, mají to dobře nacvičený. Musíme se na to do příště lépe připravit.“ konstatoval hokejista, který se před sezónou do Sparty vrátil až z exotické Koreje. „Pro nás se stav nevyvíjel dobře, oni navíc dobře dohrávali osobní souboje a my jsme se jim chtěli postavit alespoň v něčem. Z toho celá ta situace asi vznikla,“ doplňuje mladší z bratrů Petr.