5. 12. 2007 Vojtěch Gibiš

Petr Ton se dotáhl na lídry produktivity

Ač si v posledních čtyřech zápasech připsal jen dva body, dokázal se sparťanský kanonýr Petr Ton dotáhnout na vládce kanadské bodování celé ligy Sýkoru a Čermáka. Ton proti Litvínovu sice brankáře hostů neprostřelil, vymyslel však druhou branku pro Martina Štrbu. Právě tato trefa vnesla na sparťanské hokejky klid, mistr si už pak výsledek pohlídal.
Vyhráli jste doma po čtyřech zápasech. Jaký je to pocit?
Normální, my jsme zvyklí... (smích) Před zápasem s Litvínovem jsme měli trochu obavy, věděli jsme, že budou chtít přerušit svoji sérii nepovedených zápasů venku. Ve hře jsme tlačili, ale opět nám chyběl takový ten šmrnc, prostě kus štěstí. Netrefili jsme se v první třetině, ale dali jsme aspoň pak dvě slepené branky, které rozhodly. Ve třetí třetině jsme si už zápas kontrolovali, více jsme si věřili.

Byla to nervozita, co vám až do devětatřicáté minuty svazovala hokejky?
V koncovce to tak vypadalo. Měli jsme hodně střel a šancí. Nedaří se nám ale dávat góly. Nedávno jsem viděl ve statistikách, že jsme třetí nejvíce střílející tým v lize, ale druhý od konce v percentuální úspěšností proměňování šancí. A to je špatné. Na tréninku nám to přitom jde, kluci dávají spousty krásných gólů. Takže nám asi opravdu chybí nějaká uvolněnost, či větší klid.

Cítili jste na střídačce po vaší druhé brance nějaké uvolnění?
Určitě ano. Hned se nám zlepšila i kombinace. Sám nechápu, že se nám teď hraje uvolněněji venku. Vždy to bývalo opačně.

Nahrávkou na Štrbův gól jste se bodově dotáhl na lídry produktivity Sýkoru a Čermáka. Sledujete tenhle souboj?
Po zápase na to samozřejmě není čas, to stačím jen rychle zkouknout výsledky z ostatních stadionů. Nějaké góly bych chtěl zase přidat, v poslední době to není ideální. Jsem moc rád, že i když dáváme jako tým málo branek, tak mám šanci bojovat v individuálních statistikách.

Jste jedním z nejvytěžovanějších hráčů Sparty. Jak jste na tom fyzicky?
Cítím se dobře. Nevím, jestli je to vždy vidět. (úsměv) Sezona je ještě dlouhá, takže stále přitrénovávám. Ve Finsku mě naučili, že není potřeba tolik trénovat až po Novém roce, tedy ve chvíli, kdy už budete mít za sebou pětatřicet čtyřicet zápasů.

Vracíte se po dvou letech do reprezentace. Jak se těšíte?
Moc. Zavolal mi trenér Hadamczik, vyříkali jsme si mnoho věcí. Byl to dlouhý hovor, udělali jsme za minulostí tlustou čáru. Trochu jsem na to čekal. Hlavně doufám, že přijede Honza Marek. Zahrát si s ním nějaký zápas v nároďáku je totiž můj nesplněný sen. Když jsem byl předloni v reprezentaci naposledy, tak zrovna Honza onemocněl. Jsem taky zvědavý, jak budu stačit v mezinárodních zápasech. Budu v týmu asi nejstarší. Je to pro mě výzva.

Bavil jste se s Hadamczikem i o vaší možné budoucnosti v národním týmu s ohledem na mistrovství světa?
Přiznám se, že něco v tomhle smyslu padlo. Ale není to pro mě aktuální, je to hrozně daleko. Nebudu si nic nalhávat, jsem už v nějakém věku, nikdy jsem nebyl na žádném mistrovství. Shodou okolností se hraje příští rok MS v zámoří, na užším kluzišti. Šance dostat se tam je velmi malá.

V nominaci je i Martin Chabada, s kterým jste s Markem ve Spartě hráli v jednom útoku. Nelákalo by vás spolupráci obnovit?
Shodou okolností jsme si o tom v pondělí povídali s Honzou Markem. Záleží vše na trenérovi. Zaslechl jsem něco, že by s námi mohl hrát Honza Bulis, to jsem však ještě nevěděl, že je v nominaci Martin Chabada. Kdyby byla šance si s Martinem zahrát, tak by to bylo dobré. Vlastně nás dal dohromady právě pan Hadamczik, když ve Spartě působil.

AKTUÁLNĚ NA HCSPARTA.CZ

Chlapík: Rád bych si za Spartu ještě zahrál

Trenéři: Jsme rádi, že můžeme být na ledě

​Sparťanská krev #14: Kdy jindy, když ne teď!

Bratři ve Spartě: Nedvědovi, Francouzi i naděje