Adame, jaká byla premiéra v nové hale?
Myslím, že ještě během roku si na to zvykneme. Není to zase tak nové prostředí, hrávali jsme tu už mnohokrát předtím. Sami asi vidíte, že se to tady obléklo do sparťanského. Zázemí, co tu máme, je parádní. Opravdu je to jenom o zvyku.

Zatím jste v Lize mistrů odehráli samé těsné výsledky, i dnes jste s Storhamarem Hamar prohráli těsně 1:2. Co rozhodlo?
Dneska to byla hloupá prohra. Musíme si to pohlídat, přišlo to půl minuty před koncem. Za stavu 1:1 si něco takového nemůžeme dovolit. Pro nás to mohl být postupový bod a teď se možná budeme muset spoléhat na to, jak budou hrát oni proti sobě.

Na sparťanské straně bylo docela dost šancí, na první pohled rozhodovala neefektivní koncovka. Souhlasíte?
Ano. Už jsme si toho všimli, když jsme byli na tripu ve Švýcarsku, i potom v Norsku. Proměňování šanci je aktuálně asi náš největší problém a víme, že to musíme hodně zvednout. Pořád se hledáme, ale doufáme, že to přijde už třeba v příštím zápase.

S tím samým soupeřem jste hráli podruhé, věděli jste už, co čekat?
V prvním zápase, který jsme hráli u nich, to bylo úplně o něčem jiném. Tam jsme šli jenom s tím, co chceme do zápasu přinést my. Teď už víme, jaký mají styl a co přesně hrají. Příprava na zápas tak vypadala úplně jinak.

Nahrával jste na jedinou branku Sparty. Spoléhal jste na to, že to někdo z vašich spoluhráčů dorazí do branky, nebo šlo spíš o improvizaci?
Hned jak mi Hlína (Jaroslav Hlinka) poslal puk, tak už jsem slyšel, jak si Buchta (Jan Buchtele) klepe o led. Já jsem to hned slyšel a ještě jsem ho tam viděl. Zrovna on je hráč, který se v takové situaci dokáže prosadit.