Zatímco Sparta v posledním kole zvládla přestřelku s Vítkovicemi, Litvínov poprvé v sezoně prohrál. Určitá psychická převaha tak mohla být na straně sparťanů. „Na začátku jsme přejali litvínovský styl hry. Pak jsme ho sice celou dobu přehrávali, ale inkasovali jsme chvilku po skončení oslabení,“ připomněl nakonec vítěznou branku Pavla Písaříka ze 16. minuty. „Po Vítkovicích bylo jasné, že musíme hrát dobře zezadu. Což se podařilo, ale chybělo pro změnu štěstí v koncovce.“
Jak ale o chvíli sparťanský bek přiznal, nebylo to jenom o štěstí. „V zápase jsme hlavně neměli tlak do brány. Potřebovali jsme alespoň jednoho hráče na brankovišti, aby Francouz nic neviděl. Protože to, co vidí, tak to chytne,“ vykládal po zápase.
Spoustu času na vyrovnání a samozřejmě sil vzala Spartě tři vyloučení ve třetí třetině. „Snažili jsme se tam dohnat výsledek, ale ta vyloučení tomu zrovna moc nepomohla,“ mrzelo Poláška. „Bylo to o tom, že jedno skončilo, my jsme se snažili nabudit, dohnat ztrátu a z přemíry snažení přišlo další. I my jsme se snažili pohybem vynutit nějaký faul, pak jsme se to snažili uhrát větším důrazem u branky, ale nepovedlo se.“
Sparťanské obraně se alespoň podařilo ubránit Martina Ručinského, s jedenácti body nejproduktivnějšího hráče soupeře a zároveň nejstaršího hráče extraligy. Který je mimochodem o dvacet let starší než Adam Polášek. „On by sice některým z nás mohl dělat tátu, ale na to s ním nehrajeme,“ pousmál se třiadvacetiletý sparťanský bek. „Na to, kolik mu je let, hraje výborně, skoro jako třicetiletý mladíček. Když proti němu hraju, mám nějaký respekt, ale pořád je to soupeř a já se ho snažím zabrzdit.“
Na duel s Litvínovem přišla doposud nejvyšší návštěva v lize. Rovných 5747 diváků. A Polášek si jejich podporu pochvaloval. „Všiml jsem si toho, že je víc plno. Bylo to slyšet a fanouškům za to patří dík.“
