Kdy jste začal věřit v dorovnání rekordu v počtu vychytaných nul?
Soupeři jsme odskočili, hru jsme kontrolovali. Ve třetí třetině jsem už věřil, že už to udržíme, a že mi to dneska dopadne dobře.
Věřil jste, že se vyrovnání rekordu povede takhle rychle po vašem návratu do branky po utkání v Třinci?
Čekají nás čtyři ze šesti zápasů venku, nejsou to úplně jednoduché zápasy. I proto jsem rád, že jsem dnes rekord dorovnal. Na překonání rekordu v počtu vychytaných nul mám ještě šest možností, tak uvidíme, jak se mi povede. (úsměv)
Bavili jste se s vaším gólmanským kolegou Romanem Málkem o tom, že teď k sobě máte „blízko“?
Přesně tak, bavili jsme se právě o tom, že mám ještě de facto šest možností, jak rekord překonat. Budu doufat, že se mi to povede.
Myslel jste na možnost dorovnat rekord před zápasem proti Kladnu, nebo jste na to raději nemyslel?
Před zápasem tolik ne, když jsem ale šel do třetí třetiny a stav utkání byl de facto rozhodnutý, tak jsem to v hlavě určitě měl.
Do jaké míry bylo obtížné vyvarovat se tomu, aby myšlenky na rekord nenarušovaly koncentraci pro utkání?
Snažil jsem se to nějak házet za hlavu, jelikož jsem ale moc práce proti Kladnu neměl, tak to bylo jednodušší. V zápase proti Karlovým Varům jsem si celkem zachytal, tam to šlo, ale proti Kladnu jsem si na puk moc nesáhl. Jednou mi na brance zazvonilo břevno, pak je každá střela nepříjemná. Člověk tam jen stojí a je mu zima.
Mohou být podobné zápasy před play-off mírnou nevýhodou, že se brankář dostane z tempa?
Posledních čtyři pět zápasů, které jsme hráli, jsem si docela zachytal. Vyjma toho dnešního. Navíc nás teď čeká olympijská pauza, takže to není tolik důležité.
Petr Ton a Jaroslav Hlinka si puk, který pro každého znamenal individuální rekord, rozpůlili. Nechtěl jste, aby se puk rozdělil na tři díly, když jste dnes dorovnal rekord v počtu nul?
Já jsem si vzal ten puk, se kterým se zápas dohrál, oni mají ten rozpůlený (úsměv).
