26. 8. 2017 Jakub Borovský

Přikryl: S přístupem gólmanů jsem spokojený

Jako hráč naposledy naskočil ve sparťanském dresu na led v sezoně 2009/2010. Nyní má PETR PŘIKRYL v týmu už jinou roli. Třetím rokem se v pražském klubu věnuje brankářům. Před novým ročníkem čelil výzvě v podobě nové gólmanské dvojice. „Nerad dělám nějaké závěry, ale jsem pozitivní a velice spokojený s jejich přístupem,“ říká na adresu Samiho Aittokallia a Davida Honzíka v rozhovoru, kde se dozvíte vše o sparťanských gólmanech.

V pozici trenéra brankářů Sparty začínáte třetí rok, jak jste se k této práci dostal?
Ještě před tím jsem kromě chytání dělal generálního manažera v Litoměřicích, nicméně mě to příliš neoslovilo, chtěl jsem tam svým způsobem jenom pomoct. Ale už v průběhu toho jsem se věnoval malým brankářům a práce s nimi mě hrozně moc bavila, sledoval jsem nové trendy a snažil se jim nějakým způsobem pomáhat. Musím říct, že v tomhle jsem se našel a věděl, že je to něco, co bych chtěl jednou po ukončení aktivní kariéry dělat. Nakonec jsem se dostalo až do fáze, kdy mě trénování začalo bavit daleko více než aktivní chytání.

Jak byste popsal spolupráci mezi vámi a gólmany? Kolik času na tréninku spolu trávíte a na co se zaměřujete?
V A-týmu to funguje tak, že jste s brankáři od doby, co přijdou do kabiny, až do konce tréninku. Ten začíná suchou nespecifickou přípravou, kde máme mobilizační cvičení, dynamickou rozcvičku, potom část na suchu, která je zaměřena na to, co pak děláme na ledě, aby vše mělo návaznost. Vše zkrátka do sebe musí zapadat.

A pak se jde tedy na led...
Chodíme dřív, většinou o patnáct minut, abychom měli čas jen pro sebe. Ten věnujeme specifické přípravě. V tu chvíli se zaměřujeme spíše na technické věci, které brankář potřebuje dělat. Pak začíná tréninková jednotka s týmem, kde gólmany neustále sleduji a nastavuji jim pomyslné zrcadlo. Snažím se s nimi probírat, jak by určité situace měli řešit, a upozorňit je na to, co oni v bráně ze své pozici nevidí a často ani vidět nemohou. V závěru tréninku ještě věnujeme nějaký čas herním situacím. Často po tom všem děláme rozbory u videa buď z tréninku, nebo předešlých zápasů.

Jak probíhá komunikace mezi vámi a gólmany během zápasu?
Je to různé, protože u toho záleží hlavně na samotných brankářích. Může se stát, že je nějaký gólman raději uzavřený do sebe, ale to naštěstí není náš případ. Já mám rád, když spolu komunikujeme. Mezi třetinami za ním přijdu a upozorním ho na různé poznatky, protože spousty věcí si ani nemusí všimnout. Řeknu mu, aby si dával pozor, aby více četl hru, aby třeba věděl, že na něj střílí více z druhého sledu a podobně. A samozřejmě daleko víc komunikujeme, když je prodloužení nebo nájezdy.

Před novou sezonou do Sparty přišla dvojice Sami Attokallio a David Honzík. Jak jste spokojený s novými posilami?
Na podrobnější hodnocení je ještě příliš brzy. Pro kterýkoliv klub je výjimečná situace, když přijdou dva noví brankáři do mužstva. Ani pro jednu stranu to není jednoduché. Musíte nějaké věci, které byly dřív zažité, pilovat nanovo. Může to trvat o malinko delší čas, ale samozřejmě za přípravu se to dá stihnout a můžete vychytat věci, které třeba trochu drhnou. Nerad dělám nějaké závěry, i když jsem pozitivní a jsem velice spokojený s jejich přístupem, tak na další hodnocení si počkáme.

S příchodem zahraničního gólmana se také musel změnit jazyk komunikace s brankáři. Jak jste tento přechod zvládli?
Nejen Sami, ale i David mluví výborně anglicky. To jsou třeba zrovna detaily, které my musíme řešit. Takže jsme komunikaci s gólmany sladili tak, aby to bylo jen v angličtině. Na druhou stranu my jsme tohle dělali i v minulé sezoně, kdy jsme tu měli dva české brankáře, a stejně situace při tréninku i zápase řešili v angličtině. Jedná se o stručné povely směrem od obránců ke gólmanovi a naopak, které na sebe musí hráči rychle křiknout třeba při hanozených kotoučích, rozehrávce a podobně. Samozřejmě jsou občas i vtipné historky, kdy například hráč jenom zakřičí „hej“ a v tu chvíli mu gólman nerozumí a moc neví, co jak se situací naložit. Ale tohle se snažíme odbourat a myslím, že se nám to daří. Anglicky s gólmany ve Spartě komunikujeme na ledě už několik sezon, ale neděláme z toho takovou vědu jako v jiných klubech.

100

Tolik duelů odehrál Petr Přikryl za Spartu v extralize.

Máte za sebou před startem sezony letní přípravu a valnou část předsezonního období na ledě. Extraliga startuje už za dva týdny, a tak je prostor pro dílčí hodnocení dosavadní práce. Jak příprava probíhala? Na čem jste nejvíce pracovali?
Příprava byla malinko složitější v tom, že Sami měl individuální tréninkový plán ve Finsku. David se mnou strávil celou letní přípravu, takže pro něj to bylo z mé strany v podstatě vše klasické, co se tady ve Spartě snažím dělat už třetí rok. Na začátku se nějaké tři až čtyři týdny připravoval s týmem a ve druhé etapě přípravného období jsme přešli na rozvoj specifických brankářských dovedností.

Je jasné, že příprava gólmana je odlišná od té, kterou podstupují hráči v poli. V jaké směru?
Ve speciální kondiční přípravě brankáře se zaměřuje na rozvoj pohybových schopností, které jsou pro herní výkon gólmana rozhodující. To znamená rozvoj silových, rychlostních a koordinačních schopností. Snažili jsme se také dávat videa z tréninků na web a facebook, takže spoustu tréninků můžete najít i tam.

Jaké jsou nejsilnější stránky vašich gólmanů? Začněme u Samiho Attokallia...
Sami je výborný bruslař s dobrým čtením hry. Snaží se mluvit s obránci před sebou, dokáže si obranu zformovat a upozornit na volného hráče před brankou. V tom vidím ohromnou devízu. Je velice rychlý v dorážkách. Je to celkově pohyblivý brankář s výbornou reakcí. 

Co se dá říct o Davidu Honzíkovi?
Je velký, často chodí jenom do blokování střel, takže mu chceme trochu rozpohybovat ruce. Když stojí správně, tak je těžké ho prostřelit a u něj bych moc rád vyzdvihl, že umí reagovat na to, když po něm člověk chce, aby dělal věci jinak, než je naučený. To funguje velice dobře i u Samiho, oba jsou v tomhle výborní svěřenci. Ostatně když David chytal dvě utkání v Hradci Králové, tak tam předvedl výborný výkon a teď už zbývá ho jen naučit, aby to dokázal zopakovat. Ale v těchto dvou utkáních Mountfield Cupu ukázal svou kvalitu.

Třetím v řadě je mladičký odchovanec Adam Wolf. Jak byste zhodnotil jeho?
Adam je mladý brankář, který se musí naučit na sobě hodně tvrdě pracovat. V tom si myslím je jeho největší mínus. My jsme ho teď poslali do Litoměřic, aby se v první lize trošku obouchal a aby zabojoval o místo a dostal se tam mezi první dva brankáře, což by mu mohlo pomoct v jeho vývoji správným směrem.

V současné době trénujete kromě A-týmu také tři nejstarší mládežnické kategorie. Jak se liší trénink gólmanů v rozdílných věkových kategoriích?
V každé z těchto kategorií se zaměřuji na rozvoj pohybových schopností, které jsou specifické pro danou kategorii. Například mladší dorost: koordinace a rychlost. Starší dorost: koordinace, rychlost a síla. A junioři už dělají většinou stejné věci jako A-tým, ale přesto je důležité brát v potaz somatotyp daného svěřence. Na ledě jde také o individuální přístup ke každému brankáři.

Pro mě je to moc příjemné v tom, že jsem potkal lidi, s kterými jsem strávil velkou část kariéry a je výhodou, že se známe. Doufám, že to využijeme a ve všech těch funkcích, ve kterých jsme, pomůžeme týmu, aby byl úspěšný.

Petr Přikryl o dalších sparťanských legendách v klubu

Nejvyšší českou soutěž jste chytal už v devadesátých letech. Jak se od té doby změnila práce s gólmany?
Za mě tady ještě žádný trenér brankářů nebyl. To bylo nějak v letech 1999 až 2004, kdy jsme si museli poradit s Petrem Břízou sami. Ale já měl štěstí, že tu byl právě takový brankář, podle kterého jsem mohl trénovat a byla to ohromná motivace. Až pak v roce 2004 sem přišel Pepa Bruk, který byl fantastický, a já tvrdím, že je jeden z nejlepších, ne-li úplně nejlepší trenér brankářů v Čechách.

Měla tehdy vyhlášená česká gólmanská škola kde vyrůstat?
Určitě ano. Bylo spousty brankářských kempů, kam přijelo třeba dvacet gólmanů z různých věkových kategorií a pracovalo se s nimi na velice dobré úrovni. Můžu jmenovat Míru Termera, který mě měl od nějakých čtrnácti let, když jsem ještě hrál na Kladně. Hokej před dvaceti lety byl samozřejmě jiný, nebyl tak rychlý. Přicházely nové a nové trendy a trenéři se tomu nějakým způsobem přizpůsobili.

V týmu se setkáváte se spoustou sparťanských legend v čele s Petrem Břízou, u A-týmu je to Pavel Šrek, Michal Broš, Jaroslav Nedvěd a další bývalý spoluhráči pak v mládeži. Jaké to je se s nimi setkávat v jiných rolích než jako hráči?
Máme všichni spolu strašně moc odehraných zápasů. Pro mě je to příjemné v tom, že jsem potkal lidi, s kterými jsem strávil velkou část kariéry a je výhodou, že se známe. A v tom je právě ta výhoda, protože si věci neříkáme někde za zády, ale upřímně do očí. Jinde, kde třeba člověk nemá ke klubu takový vztah jako my ke Spartě, to třeba nefunguje tak dobře, jako tady. Doufám, že my tohle využijeme a pomůžeme týmu a vůbec celé Spartě, aby byla úspěšná. 

Ukázka gólmanských tréninků v letní přípravě:

×
Dnes v 16:00 | Muži
HC Sparta Praha
HC Dynamo Pardubice
AKTUÁLNĚ NA HCSPARTA.CZ

Domácí série pokračuje, přijedou Pardubice

Krupp: Pořád je spousta prostoru na zlepšení

Jurčina: Umím přitvrdit a být platný v oslabení

Třináctý ročník Sparťanské krve se blíží!