To je těžká otázka. Chyby nikdo nedělá schválně. Zřejmě jsme příliš přemotivovaní, asi na nás zapůsobil fakt, že jsme vedli 3:0. V posledních zápasech jsme dostali několik laciných branek, a po nich jsme zřejmě neměli dostatek psychických sil na otočení zápasu. Máme také smůlu v koncovce, nic nám tam nepadá.
Ve čtvrtek jste deset minut Pardubice přehrávali, vytvořili jste si několik šancí. Pak jste ale prakticky z první střely inkasovali. Dostal vás ten gól hodně psychicky dolů?
Nebylo to nic příjemného. Ale máme natolik zkušený tým, že jsme měli tuhle situaci zvládnout. Měli jsme i potom šance, ale všechny puky se odráželi k nim na hokejky, nebo to Lašák nějak zázračně chytil. Ale nyní se už soustředíme na sobotu. Budeme chtít vyhrát, k čemuž by nám měla pomoci naše jednoduchá hra, do které dáme všechno. Věřím také, že se hokejový pánbůh otočí na naší stranu.
Mluvil jste o Lašákovi. Vy ho nějak blíž ze Slovenska znáte?
Hrával jsem proti němu v nějakých dorosteneckých kategoriích, párkrát jsme se také potkali ve slovenském nároďáku. Když byl Lašák mladší, tak to byl takový hodně psychicky labilní brankář. Doufal jsem, že by mu ta labilita mohla vydržet po celou finálovou sérii. (smích) Ale už je starší a ze špatných výkonů se oklepal. V sobotu na něj musíme víc střílet, chodit před něj a znervóznit ho.
Myslíte si, že bude v sobotu důležité, kdo dá první gól?
To se takhle jednoduše nedá říct. Je to dost důležité, ale v některých zápasech to vůbec neplatí. Třeba v prvním zápase v Liberci jsme dali branku, ale stejně jsme vysoko prohráli. Nejdůležitější bude hrát naplno po celý zápas, nemůžeme si dovolit výpadky jako ve dvou posledních zápasech.
I přes dvě porážky vedete v sérii stále 3:2. Jaká je nálada v kabině?
Pořád dobrá. Kdyby nám někdo před sérií řekl, že povedeme před domácím zápasem 3:2, tak bychom to brali všemi deseti. Jsme spokojení a v klidu.
Asi se tedy budete v sobotu spoléhat hodně na vaše heslo můj dům – můj hrad, že?
Určitě. Může vyhrát titul doma před našimi fanoušky. Nic hezčího nás asi potkat nemůže.
Hrajete čtvrté finále v řadě, všechny tři předchozí jste vyhrál. Není to pro vás už trochu jednotvárný průběh sezony?
Ne, to vůbec. (smích) Každý rok je to jiné, je vždy jiný tým. Jsem vděčný, že mohu hrát v takhle dobrých týmech. Třeba Kondor (přezdívka Luboše Roba) hraje v šestatřiceti letech první finále. Já mám to štěstí, že mohu se Spartou získat druhý titul během dvou let. Když jsem byl mladší, tak jsem vždy hrál v nějakém slabším týmu, jednou jsem hrál s Martinem dokonce v druhé lize. Proto jsem rád, že se nám nyní takhle daří, a doufám, že nám to vydrží co nejdéle.
Myslíte si, že vám zkušenosti z předchozích finále pomáhají?
Určitě, a nejen mě. Máme hodně zkušených hráčů, a to nám pomohlo hlavně v sérii proti Liberci. Oni totiž neměli příliš hráčů, kteří by byli schopní hrát pod tlakem.
Může být pro vás další motivací, že se vám někteří pardubičtí hráči po minulém zápase v T-Mobile Aréně posmívali?
Těžko říct. Asi je potěšila výhra, ale mluví to inteligenci jejich hráčů. Neříkám, že se posmívali všichni, ale pár jich mělo nějaké narážky.
Váš spoluhráč Jan Hanzlík podobné provokace vítá a vyžívá se v nich. Co vy osobně?
I já se občas vytočím, zvláště když se prohrává. Ale už to není jako dřív, když jsem byl mladší. To jsem řádil, zapojoval jsem se i do šarvátek. Teď už se snažím soustředit na jiné věci. Ale někomu provokace pomáhají, Hanzi se po nich dostává do varu.
Je pátek třináctého. František Ptáček v žertu říkal, že se radši zavře doma a nikam nepůjde. Co vy?
To jsem netušil, že je pátek třináctého. (smích) Ale nejsem pověrčivý, takže pohoda. Půjdu se projít se psem a večer se podívám na nějaký film.
