"Darek už ve Spartě působil dříve," připomíná minulost zkušeného osmačtyřicetiletého kouče sportovní ředitel Petr Ton. Osmačtyřicetiletý Stránský ve Spartě vedl juniory v sezonách 2013/2014 a 2014/2015. "Dostal jsem na něj jen ty nejlepší reference. Ihned se stal mou ideální a hlavní představou pro pozici nového šéfa akademie. Mám k němu absolutní důvěru," konstatuje Petr Ton, který Stránského jmenoval i do pozice hlavního kouče dorostu, kde nahradí Richarda Žemličku. Ten se posouvá k juniorům, kde tým povede po odcházejícím Janu Tlačilovi. 

Stránský: Kolektiv na Spartě je parádní

Po čtyřech letech se vracíte do Sparty, kde si vás přál nový sportovní manažer Petr Ton. Dohoda prý byla hodně rychlá, je to tak?
Z mého pohledu určitě. Poté, co Petr Ton nastoupil do funkce, sháněl nového člověka na pozici vedoucího sparťanské akademie. Dostal na mě tip a oslovil mě. Pak už to byla rychlá akce, která se odehrála ze dne na den. Měl jsem štěstí, že jsem měl v tu chvíli pouze rozjednanou jinou nabídku před podpisem, kterou jsem ještě mohl s poděkováním odmítnout. Pak už nic nebránilo tomu se s radostí dohodnout se Spartou. 

Nebral jste si čas na rozmyšlenou?
Ne, nemusel jsem o ničem dlouho přemýšlet (smích).

Až tak vás lákal návrat do Sparty?
Jednoznačně, zažil jsem tady krásné roky, a to po sportovní i lidské stránce. Kolektiv, který se na Spartě pohyboval, a jak jsem zjistil, tak stále pohybuje, byl vždy parádní. Moc rád jsem se do něj vrátil a potkal se starými známými kamarády. Skoro všechny trenéry na Spartě znám, což mi mou pozici moc ulehčuje. 

Čeká vás ale úplně nová výzva – budete šéftrenér mládeže. Jaké pracovní novinky vás čekají?
Zejména budu koordinovat všechny naše trenéry a hodně komunikovat s Českým svazem ledního hokeje, vytvářet mu zpětnou vazbu. Akademie má vůči svazu spoustu dalších povinností. A samozřejmě budu také dohlížet na trénování naší mládeže, mapovat veškerou přípravu a snažit se dělat svou práci co nejlépe. 

Máte už v hlavě vize, kam sparťanskou mládež směrovat?
Samozřejmě jsem přišel se svou představou. Základ je, aby se co nejvíce našich odchovanců uplatnilo v dospělém hokeji. Rozhodně si nemyslím, že je třeba vše zásadně měnit a zlepšovat. Sparťanská mládež vždy dosahovala velmi dobrých výsledků, což dokazuje i poslední sezona, nejen u juniorů. Práce s mládeží ve Spartě je na vysoké úrovni, vše lze ale ještě zlepšovat. Věřím, že mé postřehy mohou přispět k ještě lepšímu fungování.  

Ve kterých hokejistech vidíte největší potenciál s extraligovou vidinou?
Několik kluků z juniorky si ještě pamatuji, chodil jsem se na ně dívat, když je ještě trénoval Jarda Nedvěd. V té době jsem je v oku měl. Minulé roky jsem se ale pohyboval v dospělém hokeji a přiznám se, že jsem neměl tolik času mládež sledovat. Jejich progres zatím tolik neznám, což ale v nejbližší době napravím a povědomí o našich hráčích si opět doplním. Pak už je třeba pracovat na jejich nedostatcích, aby byli co nejkomplexnějšími hokejisty a probojovali se do dospělého hokeje. 

Právě z dospělého hokeje se do mládežnických kategorií vracíte. V čem vidíte z pohledu trenéra největší rozdíl?
U extraligových týmů je servis pořád na trochu jiné úrovni, je to profesionální sport. Na druhou stranu se podmínky u mládeže každý rok zlepšují. Rozdíl je také v časovém vytížení. Nezdá se to, ale když chcete práci u mládeže dělat opravdu poctivě, strávíte u ní mnohem víc času, třeba sledováním různorodých kategorií. Hokej je ale všude stejný. Když se dělá dobře u mládeže, projeví se to také u A-týmu. 

Vedou se lépe dospělí, nebo mladí hráči?
Z osobního pohledu beru jako víc naplňující a tvůrčí práci tu u mládeže. Můžete zkoušet spoustu věcí a pracovat na nich důsledně. U starších už musíte brát v potaz složení kádru i věk hráčů. 

Jste z hokejové rodiny, hokej hrál váš otec, oba bratři a nyní i vaši dva synové – Matěj hraje ve Švédsku za tým Mora IK, Šimon ve Vítkovicích. Jak si vedou oni? 
Teď se oba připravují na novou sezonu s kondičními trenéry, mladší už se zapojil do přípravy Vítkovic, starší trénuje dál individuálně. Matěj přišel do Švédska v půlce sezony a bohužel jeho tým spadl, tak zvažuje různé nabídky. 

Netaháte je do Sparty?
Petr Ton se mě na něj už ptal (smích). On sám ale v tuto chvíli preferuje zahraničí, rád by zůstal ve Švédsku. Hokejový osud je ale nevyzpytatelný. Vítkovice změnily filosofii, nemají tak vysoký rozpočet a budou více sázet na mladé. Šimon by tak měl dostat ještě více prostoru a snad bude jeho vývoj ještě citelnější a nakoukne třeba znovu do národního týmu. 

Vedl jste někdy sám své syny?
Ano, jako malé děti, od přípravky do třetí třídy. Staršího syna jsem vedl i v dorostu. Vše ale spolu probíráme i nyní, zůstáváme v úzkém kontaktu a o všem se bavíme. Jsme typická hokejová rodina. 

Existuje u vás doma vůbec jiné téma než hokej?
Když se sejdeme jenom chlapi, tak se o něčem jiném dokážeme bavit jen těžko (smích). Naše manželky a přítelkyně už tohle téma moc nebaví. V sezoně se ale osobně vidíme málo, kluci jsou od patnácti ve světě. Když se setkáme, vždy se hovory stočí k hokeji.