Zatímco vaši spoluhráči ze Sparty poprvé testovali formu v přípravném duelu s Libercem, vy jste byl minulý týden na turnaji juniorských výběrů v kanadském Calgary…
Byl to můj první turnaj dvacítek, takže pro mě bylo hodně důležité se ukázat a vybojovat si místo v kádru. Bohužel se nám turnaj v Calgary zrovna nevydařil a prohráli jsme oba zápasy Kanadou i s Ruskem. Soupeři byli někde jinde, my s nimi zvládli hrát jen půlku zápasu. Moc se nám to tam nepovedlo.
Ve kterém ze čtyř zápasů jste podle vás odvedli nejlepší výkon?
První půlku prvního zápasu s Kanadou jsme podle mě hráli výborně, ale pak jsme si bohužel nechali dát zbytečné góly. Polovinu zápasu jsme se drželi i v druhém duelu s domácím týmem. Ale týmově nejpovedenější byl podle mě poslední zápas s Ruskem, ve kterém jsme prohráli 2:4. Podle mě jsme měli na to vyhrát, bohužel se to nepovedlo.
Turnaj U20 v kanadském Calgary:
RUS – CZE 5:2 (2:0, 3:2, 0:0)
Branky ČR: 36. Zbořil (Kaše, Chlapík), 40. Rašner (Abdul).CAN – CZE 7:1 (1:1, 4:0, 2:0)
Branka ČR: 12. Chlapík (Kotala).CZE - CAN 2:6 (0:1, 0:2, 2:3)
Branky ČR: 44. Zbořil (ČERNOCH, Ordoš), 59. ČERNOCH (Voženílek).CZE - RUS 2:4 (0:2, 2:2, 0:0)
Branky ČR: 28. Veselý (Kaše), 37. Veselý (Ordoš).
S kolika spoluhráči ze stříbrné osmnáctky jste se v Calgary sešli? Byl tým hodně podobný?
V Calgary nás z té stříbrné party bylo třináct, takže se dá říct, že většina týmu. Navíc je u mužstva i stejné vedení v čele s hlavním koučem Jakubem Petrem, které bylo dříve u osmnáctky.
Viděl jste mezi hokejem na turnajích výběrů do 18 a do 20 let výrazný rozdíl?
Je to samozřejmě jiné. Co se týká hokejového myšlení hráčů, tak se to hodně přibližuje extralize. A rychlostně je to možná ještě rychlejší než extraliga, zvlášť když hrajeme s takovými soupeři, jako jsou Kanada a Rusko. Je to zkrátka něco jiného, než jsem zažíval doteď v osmnáctkách, většina hráčů tam už hraje seniorský hokej.
Nejbližší mistrovství světa hráčů do 20 let se uskuteční ve Finsku, na které máte skvělé vzpomínky ze stříbrného šampionátu osmnáctek. Předpokládám, že vaším cílem pro následující měsíce je zabojovat o nominaci, že?
Samozřejmě! Musím na sobě pracovat, abych se do nominace dostal, je to můj velký cíl. Co se týká spojitosti s osmnáctkami, tak i pan Petr si dělá pořád srandu, že ve Finsku to umíme. (smích) Takže doufám, že nám to tam vyjde.
O co největší porci zápasů budete usilovat i v extralize mezi seniory. Jak se vůbec ohlížíte na svoji první seniorskou sezonu, ve které jste působil jak v áčku Sparty, tak v prvoligových Litoměřicích?
Bylo to určitě těžké, zvlášť začátky. Je to něco úplně jiného jak z hlediska fyzické náročnosti, tak i myšlením. Nesmíte tam udělat žádnou ani malou chybu, soupeř to dokáže využít. Jsou tu natolik kvalitní hráči, že každou chybu potrestají. Jako mladý si ani nesmím žádnou chybu dovolit. Každopádně jsem moc vděčný za to, že můžu hrát za áčko Sparty, což byl vždycky můj sen. A do dalších let mi hodně pomohly i zápasy v Litoměřicích.
Za jiný tým než za Spartu jsem nikdy nehrál, říká Černoch
Většina hokejistů má sen zahrát si v NHL nebo v KHL. Pro vás je tedy nejvyšší metou sparťanský A-tým?
Určitě. Jasně, že bych byl rád, kdybych si někdy zahrál KHL nebo NHL. Ale můj největší sen je hrát extraligu za Spartu a stabilně se udržet v kádru. Je to i tím, že jsem nikdy nehrál za jiný tým, než právě za Spartu.
Takže sparťanem jste již od prvních hokejových krůčků?
Přesně tak, začínal jsem v přípravce Sparty. Do juniorky z nás, co jsme spolu začínali, došli tři. A já jediný jsem si už zahrál extraligu.
Předpokládám, že ze 14 zápasů v áčku pro vás bylo největším zážitkem domácí derby se Slavií, mám pravdu?
Je to přesně tak. Po samotném zápase ale nebyly mé dojmy z něj úplně nejlepší, protože se prohrálo a ještě smolně gólem v poslední minutě třetí třetiny. Ale s odstupem času to z naší strany nebyl tak strašný zápas. Jen škoda, že se to nakonec takhle pokazilo. Pro mě osobně to byl veledůležitý zápas. Slavii nemám rád a přijde mi, že Sparta je v hokeji pořád někde jinde, než Slavia. A tak to bude vždycky.
Přesto ale za tým Slavie dokonce hrajete inline hokej. Nevyslechnete si od spoluhráčů narážky na to, že jste sparťan?
Bohužel Sparta inline nemá, tak musím hrát za Slavii už tři roky. V jejím týmu vlastně ani moc slávistů není, takže na mě nikdo žádné poznámky nemá. (úsměv) Hrají tam se mnou například bývalí sparťané Petr Kafka s Pavlem Mrňou. Ale tady na Spartě už jsem si něco vyslechl od Lukáše Pecha. Divil se, jak je to možné, že hraju za Slavii. (smích)
Na první kanadský bod v áčku ještě čekáte. Vybavíte si, v jaké situaci k němu bylo zatím nejblíže?
Asi to bylo právě v domácím derby. To jsem nahrával Dominiku Volkovi před branku, ale jemu to ujelo. To asi byla zatím největší šance na to, abych měl první bod mezi seniory.
Stříbro na osmnáctkách ve Finsku? Skvělý zážitek
Myslíte, že zlomovým momentem, který vás posunul do áčka, bylo loňské stříbrné mistrovství světa do 18 let?
Podle mě určitě. Hned, jak se nám povedlo udělat úspěch, mi volal pan Martinec. Řekl mi, že půjdu do loňské letní přípravy s áčkem. Tím se to hnulo dopředu a dalo mi to opravdu hrozně moc a nakonec jsem dostal šanci v extralize.
Český hokej tehdy dosáhl účastí ve finále na historický úspěch, který se v této kategorii ještě nikdy nikomu nepovedl. Jak na turnaj zpětně vzpomínáte?
Mám na to jen ty nejlepší vzpomínky. Bylo to super čtrnáct dní korunovaných tím, co jsme tam s ostatními kluky dokázali. Sešla se tam skvělá parta a bezvadný realizační tým, díky tomu jsme se dostali tak daleko. Měli jsme i trochu štěstí, ale to k tomu patří, bez toho se úspěch udělat nedá.
Co pro vás bylo vůbec největším zážitkem, který jste si z Finska odvezl?
Asi čtvrtfinále proti Rusku, i když jsem se tedy v půlce utkání zranil a pak už jsem nehrál. Vyhrát v prodloužení v takovém zápase, to byl do té doby můj nejsilnější hokejový zážitek v životě. Byl to super pocit.
Zpět ke Spartě. Jaké jsou v kabině povinnosti nejmladšího člena A-týmu?
Nejdůležitější je zůstat na tréninku vždycky poslední, abych posbíral puky. Jinak pomáhám kustodům, když se jede hrát ven, tak třeba nosím věci. Vždycky, když se něco musí udělat, tak to holt jako nejmladší ze všech odnesu já, no. (smích)
Kdo ze zkušených hráčů vám nejvíc pomáhá a radí vám, jak se zlepšovat?
Tady v tomhle mi nejvíc pomáhá Lukáš Pech. Dává mi rady, co a jak mám dělat.
Co vás baví kromě hokeje? Ať už jiné sporty, nebo třeba počítačové hry…
Na počítače jsem docela antitalent. Když nehraju hokej, tak chodím rád třeba do kina s přítelkyní. Mám rád hlavně komedie a občas nějaký ten horor, na akční filmy moc nechodím. Naposledy jsem byl na Pohádkáři. Nebo se chodím koukat na hokej. (smích) Z ostatních sportů rád hraju tenis a sem tam i fotbal, i když ten mi moc nejde. Poslední tři roky hraju v létě už zmiňovaný inline hokej, to mě hodně baví. Je to takové odlehčení letní přípravy.