Po zranění Tomáše Duby jste se v několika zápasech předvedl, pak ale přišlo zranění. Neměl jste tedy pořádnou šanci chytit příležitost za pačesy. To asi hodně zamrzí, že?
Ano, ale to se nedá nic dělat. Zranění se člověk nevyhne. Musím jen doufat, že se dostanu zpátky do branky. Budu dál makat a dál čekat na příležitost.

Jak k vůbec vašemu zranění došlo?
V zápase proti Zlínu jsem dostal pukem do ramene a to mi postupně tuhlo. Nakonec jsem kvůli tomu deset dní chyběl. Stále to však nebylo ono, až dnes na rozcvičení jsem se cítil dobře.

Téměř dvě třetiny se hrálo bez branek. Byl jste hodně nervózní, že vám to tam opět nepadá?
Ani ne. Mojí prací není dávat góly, ale chytat. Útok nechávám na ostatních. Pravdou ale je, že nám v ofenzívě chybí trochu štěstíčka. Potřebovali bychom dát nějaký ušmudlaný gól, pak bychom se zvedli a začali gólů dávat více.

Ani pod maskou jste si neříkal, tak už to tam „šoupněte“?
Samozřejmě jsem si vstřelení gólu moc přál. Pak jsme ho i dali…

Dlouho to vypadalo, že byste se mohl radovat z premiérové nuly ve sparťanském dresu. V sedmapadesáté minutě vás však přelstil Petr Jurečka. To byl dost smolný gól, že?
Chytat se to mělo. Útočníci však šli střídat ve chvíli, kdy se k nám řítil rozjetý obránce. Jurečkovi ta střela navíc nesedla, puk trefil „na placato“, takže se ve vzduchu vrtěl a mě se ho nepodařilo zkrotit.

Jurečka během jízdy ve středním pásmu s pukem trochu míchal, nezmátlo vás to?
Střelu jsem čekal, ale stejně jsem spíše očekával, že nahraje nějakému najetému útočníkovi do strany. Jurečka to prostě trefil šťastně…

V prodloužení jste pak zažil horkou chvilku, když vám přes celé kluziště vystřelený puk přeskočil hokejku a jen těsně minul branku…
Kdyby z toho padl gól, tak už teď někde visím. Tahle situace je pro mě poučením do budoucna. Jsem moc rád, že to neskončilo gólem.

Tenhle moment s vámi viditelně otřásl, ani po výhře jste nevypadal moc spokojeně…
Byl jsem za dva body rád, ale byla ve mně ta chyba. A kdybych ještě udělal tu druhou..

Když Michal Sivek vstřelil vítězný gól, tak jste se otočil k brance a rozmáchl jste se proti ní hokejkou. Na poslední chvíli jste se však zarazil. O co šlo?
Byly ve mně ještě trochu emoce, tak jsem měl chuť s hokejkou třísknout o branku. Nakonec ve mně převážila radost z výhry.

Na rozdíl od dvou předchozích zápasů jste neinkasovali během přesilovek soupeře. Zaměřili jste se hodně na hru v oslabení?
Ano, vrátili jsme se ke speciálním řadám na oslabení. Hráli jsme tak na začátku sezony a fungovalo to. Pak jsme to změnili, nyní hrajeme opět se speciálními řadami a funguje to.

Původně jste měli trénovat i čtyřiadvacátého prosince dopoledne. Po zápase s Vítkovicemi však byl tento trénink zrušen. Vítáte to?
Já stejně do haly zítra dopoledne přijdu. Nevím jestli půjdu na led, ale určitě si dám nějakou rehabilitaci.

Domů do Vsetína se nevydáte?
Ne, byla by to cesta přes celou republiku. V Praze jsem s přítelkyní, tak si uděláme poprvé Vánoce jen ve dvou.

Takže jste nakupoval dárky jen pro ní?
To ne. Samozřejmě se všichni z rodiny přihlásili a pro dárky si přijeli. (smích)