Zápas s Běloruskem byl asi obtížnější, než by se zprvu zdálo, že?
To určitě. Bělorusko hraje ruský styl hokeje. Hodně bruslí, jsou individuálně dobře vybavení. Když se jim nedá více branek, tak se s nimi hraje těžce.
Když jste se před zápasem podíval na soupisku soupeře, znal jste nějaké jméno?
Na soupisku jsem se nedíval, takže ne. (smích) Ani na ledě mi nijak nikdo nepřišel povědomý.
Byl jste u první branky domácích. Podle zkoumání kamer České televize však zdaleka není jisté, zda puk přešel brankou čáru. Jak jste to viděl vy?
(nejistě) Puk byl snad někde v síti ne?
Právě Česká televize nenašla záběr, který by to prokazoval...
Nevím. Puk jsem v síti také neviděl. Viděl jsem, že Láďa Kohn zvedl ruce a radoval se. Z toho jsem pochopil, že jsme dali góla. (smích)
Ve druhé třetině jste se však se svým spoluhráčem z útoku Kohnem srazil. Prý jste mu pěkně vyčinil...
To mě ještě předtím trefil pukem do tváře, i když jeho střelu tečoval běloruský obránce. O střídání později mě málem rozpáral. To se stane, neudělal to schválně. V žertu jsme narazili na to, že v předposledním kole finské ligy jsem dal přes něj branku, tak jsem se ho ptal, zda to nebylo za to. (smích)
Čeká vás let a zápas ve Finsku, pak přesun do Ruska. Šetřili jste se nějak podvědomě?
Nejde se šetřit. Špička mezinárodního hokeje je hodně vyrovnaná, každý soupeř je těžký.
V Sazka Areně se sešlo více než deset tisíc lidí. Převládaly děti, které dostaly vstupenku zdarma. To se projevilo i na atmosféře, kdy se hlavně ozýval dětský ryk. Co jste na to říkal?
Byl to dobrý nápad, rozdat dětem a mládežníkům lístky. Křičeli a fandili, bylo to lepší, než kdyby byly v hale čtyři tisíce diváků.
Diváky jste pobavil už na rozbruslení, kdy jste se objevil v dresu s číslem 9 a jmenovkou Krol. O co šlo?
Byla to sázka mezi maséry a Martinem Dejdarem. Krol hraje s devítkou, já s devatenáctkou, tak to vyšlo na mě. Byla to taková recese.
Ve Finsku se vám hodně daří. Z čeho plyne ta herní pohoda?
Chytl jsem se hned od začátku, začal jsem tam dávat góly, sbírat body. Věřil jsem si a sedl mi také styl tamější soutěže. Ve Finsku se hodně bruslí a když k bruslení přidáte českou chytrost, tak se vám daří.
Jak si zvykáte na finský styl života? Vítáte tyhle reprezentační "odskočení" do Čech?
Je to úplná spása pro mojí duši. Ve Finsku je to hrozné. Okolo hokeje je všechno super, ale v Raumě se nedá jinak nic dělat. Občas zajedeme do Turku na sushi, ale to je tak všechno. Visím věčně na internetu, nebo sleduji českou televizi. Jsem tam však kvůli hokeji a musím to vydržet.
Takže vám asi chybí občasné poklábosení se spoluhráči někde v baru, že?
To rozhodně. Hlavně mi chybí odpolední posezení u kafíčka.
Zima vás tam netrápí?
Ani ne. Jen jsme koukali, že tam třicátého října napadlo třicet čísel sněhu. Za tři dny však sníh roztál. Teploty jsou tam nyní podobné jako u nás.
Už zvládáte něco ve finštině?
Nějaké základy, hlavně ty hokejové, už mám. Rozumím co trenér v kabině povídá, většinou se ty slovíčka opakují. Mluví také v angličtině, takže je to v pohodě. Ve finštině umím i počítat.
A co nějaká sprostá slova?
No samozřejmě, ta jsem se naučil jako první. (smích) My Češi v Raumě nadáváme finsky, oni zase česky.
Většina hráčů si z Finska přiveze návyk na dvě věci – saunu a vodku. Co vy?
Já jen na to první. Do sauny chodíme každý den po tréninku či po zápase. Mám jí i doma, hodně jí využívám. Je to příjemná věc. Když přijdou větší zimy, budu jí asi využívat ještě častěji než doposud.
Při minulém srazu reprezentace jste říkal, že kvůli absenci partnerky ve Finsku hubnete. Platí to i nadále?
Je to stejné, ale zas tolik nehubnu. Jsem tam stále sám a moc na stravu nedám. Spíše chodím do restaurace... Občas tedy něco uklohním i sám. Ale není to jako doma. (úsměv)
Jan Marek prozradil při reprezentačním tréninku v T-Mobile Aréně, že jej hala naplnila vzpomínkami na jarní titul. Co vás?
Samozřejmě, že jsem si na titul vzpomněl. Zvláště teď, když jsem dostal od Sparty za titul pamětní prsten. Vybavil jsem si nádhernou atmosféru, která při finále panovala. Byl to můj první titul, a doufám, že ne poslední. Na ten první se však vzpomíná vždy nejlépe. Jsem rád, že mě loni z Plzně vyměnili do Sparty a já jsem se mohl na tom úspěchu podílet.
Měl jste už čas zaskočit za svými loňskými spoluhráči do kabiny?
Zrovna dnes měli po nás trénink, tak jsem s kluky i s trenéry promluvil. Vypadá to, že po turnaji Channel One zůstanu týden v Čechách, tak se půjdu se sparťany sklouznout na dva tréninky. Určitě spolu i pokecáme a dáme nějaké to pivko.
