Vídeň se mi hned vybavila, to je jasné

Martine, po sobotním utkání se vám muselo vstávat parádně. Proběhla doma nějaké malá oslava?
Vstávalo se mi určitě dobře. Žádné oslavy ovšem neproběhly, protože jsem spal u přítelkyně, takže jsem šel hned po příjezdu spát. Dneska se vracím domů k rodičům, tak proběhne nějaký přípitek tam, ale nebude to nic velkého, protože v pondělí zase hrajeme.

Už to je více než tři roky, co jsme se spolu bavili poprvé. Bylo to po vaší premiéře v A-týmu, kdy jste v European Trophy nastřílel Vídni hattrick. Vzpomněli si na to utkání i spoluhráči?
Asi ani ne, kluci nic neříkali. On se ten tým hodně obměnil, takže jsme si na to vzpomněli asi jenom my dva. (usmívá se)

Martin Procházka

Zejména první dva góly se seběhly poměrně rychle, jak to vypadalo vašima očima?
Obě branky padly asi šestnáct vteřin po sobě. Při prvním gólu jsem naskočil na led ze střídačky a Pecháček mě hned parádně našel, takže jsem jel v podstatě sám na brankáře. Na ledě jsme byli krátce, takže nás tam trenér nechal. My jsme se hned po buly dostali do třetiny a Pecháček mi to zpoza branky předložil mezi kruhy a já do toho už jenom plácnul.

U všech tří gólů si připsal asistenci Lukáš Pech, který vám asistoval i při první brance v Chomutově. Zdá se, že je vaším dvorním nahrávačem a ve formaci s ním a Petrem Kumstátem se vám střelecky daří. Čím si to vysvětlujete?
To se těžko hodnotí. Jejich hra mi prostě sedí, přesto je taky pravda, že hodně šancí neproměňuju. (usmívá se) Ty moje góly jsou spíše shodou okolností, ale s klukama se mi hraje parádně.

Nesnaží se vaši spoluhráči z lajny hrát více přes vás, když vidí, že se vám daří?
To si nemyslím. Kluci hrají tak, jak to umí nejlíp. Oni do toho dávají sto procent a ty moje góly jsou práce celé pětky. Nepřijde mi, že by to hráli nějak více na mě.

Zrovna Lukáš Pech je vyhlášený vtipálek. Byl i vzhledem k jeho asistencím nejčastějším spoluhráčem, který se do vás v dobrém smyslu opřel?
Zatím ano. Hned po druhé třetině mi říkal, že ten puk vezme do kasy do zástavy a budu si ho muset koupit. (směje se)

Už vám řekl, kolik to bude stát?
Neřekl, ale platit budu určitě. Doufejme, že to nebude částka, kterou nebudu schopný zaplatit. (směje se) To si dělám srandu, Pecháček určitě něco vymyslí.

Jsem vděčný za šanci v každé útočné formaci

Týmu se v předešlých zápasech střelecky nedařilo, ale proti Vítkovicím i Karlovým Varům jste skórovali pětkrát. Jde znát návrat formy i na pohodě v kabině?
Určitě ano. Nám pomohla reprezentační přestávka. Začali jsme po ní více střílet, tlačit se do branky a zatím to přinášelo ovoce. Musíme to dodržovat i nadále a snad budeme i vyhrávat.

I v aktuální sezoně se ukazuje, že toto období bývá klíčové, protože se začíná lámat chleba. Hlavně proto by už teď nějaká delší série bez výhry mohla být nepříjemností, vnímáte to?
Rozhodně by to byla nepříjemnost. Přichází zápasy a období, kdy chtějí týmy nahnat co nejvíce bodů, ale žádná nervozita na nás nedolehla. Já věřím tomu, že budeme vyhrávat a žádná série porážek prostě nepřijde. Naopak.

Vás čekají zápasy proti týmům ze špičky tabulky. Nehraje se vám vzhledem k jejich pohodě lépe proti nim, než proti mužstvům z dolní poloviny, které urputně bojují?
Těžko říct. Dneska jsme se připravovali na Hradec, víme, že přišel nový trenér a změnili taktitu. Hrají více ofenzivně, než je u nich zvykem, ale to je pro nás možná opravdu lepší. Když se tlačí do útoku, tak si více šancí vytvoříme i my.

Šancí teď dostáváte hodně i vy osobně a už jste si zahrál v několika různých formacích. Berete to spíše jako pozitivní zkušenost, že se naučíte hrát ve druhé lajně na přesilovkách, ale i ve čtvrté formaci, která má prostoru méně?
Máte pravdu, beru to jako pozitivní zkušenost. Ať hraju v jakékoliv lajně, tak se na ledě snažím udělat maximum. (odmlčí se) Já nevím, jak bych to řekl, ale mně je v podstatě jedno, s kým hraju v lajně. Sednu si s kýmkoliv, protože tady je tolik výborných hráčů. Vážím si toho, že mám tu možnost za Spartu hrát.

Zkušenosti jste nabral také v reprezentaci. Ve Finsku vypukl světový šampionát do dvaceti let, kterého jste se v minulosti zúčastnil. Věříte českému týmu na medaili?
Bavili jsme se o tom s klukama v kabině. Na medaili ten tým určitě má, i když bude záležet na mnoha okolnostech. Kluci musí mít také štěstí na los play off a záleží, jak dopadnou ve skupině. Klukům ale věřím. Dvacítky jsou parádní zážitek a zkušenost. Změna je to hlavně pro kluky, kteří byli jako já a nikdy neslavili Štědrý den i vánoční svátky mimo domov. Kluci jsou taková druhá rodina, navíc to je reprezentace, takže co víc si přát. Snad jen mistrovství vyhrát.

Co je teď pro tým nejdůležitější?
Kluci musí zůstat v klidu a nesmí vnímat tlak, že by mohli udělat medaili. Každý z nich by měl znát svoji hodnotu a smířit se se svou rolí v týmu. My jsme měli minulý rok dobrou partu, ale nakonec jsme zkazili nejdůležitější utkání s Finskem. Kluci musí makat na maximum a potom mohou pomýšlet na úspěch.