Právě oslabení byly dnes znovu vaší parádní disciplínou, ačkoliv se vám v předešlých dvou zápasech příliš nedařily. Mluvili jste s obránci o tom, co je potřeba zlepšit?
Já ne, ale trenéři k tomu samozřejmě řekli své výhrady. Oslabení nás zradila na Slávii, kde jsme v nich dostali tři branky a v Pardubicích jsme z nich také jednou inkasovali. Navíc to bylo proti velmi dobrým soupeřům. Je těžké hrát oslabení pořád tak skvěle, jako se to dařilo v úvodu soutěže.

Vítkovice měly hodně šancí a po třech střelách dokonce zvonila tyč…
Bylo to dneska hodně citlivé a slyšel sem to několikrát, takže mi ještě teď zvoní v uších.

Jednu situaci musel zkoumat videorozhodčí, věděl jste, že branka nepadla?
Když byl ten puk někde na čáře, tak jsem ho vůbec neviděl, jen jsem se ho snažil vytáhnout z branky, ale byl jsem přesvědčený, že to bylo moc z blízka a padnul gól. Kluci co stáli nedaleko mi říkali, že kotouč nebyl celým objemem za čárou a rozhodčí to k mému překvapení i potvrdil.

Stáváte se fantómem samostatných nájezdů, z dvanácti jste pustil jen dva…
Proti loňsku je to velké zlepšení, tehdy mi nešly vůbec. Jsem za to jenom rád.

S každým chyceným asi stoupá i sebevědomí…
To je jasné. Třeba dnes jsem to dvakrát ze tří nájezdů chytil Jiřímu Burgerovi a to už je nějaký pan hráč... Jsem samozřejmě hrozně spokojený.

Tušil jste, že při třetím nájezdu zkusí Jiří Burger stejné zakončení, s jakým uspěl v prvním případě?
Trochu jsem tušil, že buďto udělá kličku do bekhendu, nebo zkusí to samé. On mě znovu překvapil svým pohybem, ale už jsem tam dopředu cpal beton a jsem jedině rád, že to nezvedl.

Vypadalo to, že jste ho k tomuto zakončení trochu lákal a nechával mu místo…
Já jsem hodně nechával místo na lapačku, aby opět střílel. Tam jsem měl připravenou rukavici, že bych mu jí dal jako v druhém jeho nájezdu do víka. Když jsem viděl, jaký dělá pohyb, tak jsem se trochu pohnul a naštěstí jsem se ještě stihl vrátit k tyčce a zasáhnout.

Čeká vás druhá reprezentační štace, jak se těšíte do Finska?
Strašně moc, už tam jedu v trochu jiné pozici než poprvé, kdy jsem byl před třemi lety takové mladé ucho. Nyní si více věřím a budu si to chtít co nejvíce užít, protože nevím, kdy se zase do národního týmu dostanu. Je to pro mne od pana Hadamczika odměna za minulý rok a pokusím se podat co nejlepší výkon. Budu štastný, když uspějeme.

Nemrzí vás, že jedete ze Sparty sám?
Tomáš Netík byl mezi náhradníky, a dlouho to vypadalo, že by nakonec jet mohl, protože sbíral spousty asistencí a hrál dobře. Nakonec jedu sám, nedá se nic dělat a až po pauze začneme hrát ještě lépe, tak snad přijde pozvánek více.