Nezapomněl jsi za ty dva roky češtinu?
Nezapomněl. (usmívá se) Léta jsem trávil v Praze a hlavně jsem si jednou za čas vždycky volal s kamarády a bývalými spoluhráči.

Před dvěma roky jsi se z naší juniorky vydal do zámoří. Chtěl jsi se v kariéře posunout a zakusit zase něco nového?
Přesně tak. Myslím si, že ty dva roky mi moc pomohly a posunuly mě dopředu. Byla to zase jiná zkušenost. Viděl jsem něco jiného, v Kanadě se na hokej taky dívají trochu jinak.

Jaká byla kanadská juniorka? Kde bys hledal největší rozdíly mezi ní a tou českou?
Na juniorku v Kanadě kladou opravdu velký důraz. Dávají do toho všechno a berou to hodně profesionálně. Hraje se daleko více zápasů a je to daleko lépe organizované. O člověka se tam starají jako o profesionála, což bych vnímal jako největší rozdíl.

Co třeba tvrdost a rychlost hry, jsou to oproti Česku velké rozdíly?
Je to určitě rychlejší. Všichni jsou tam výborní bruslaři. Rychlosti hry ještě přidává menší hřiště. Všechno se děje hrozně rychle. Kvůli menšímu hřišti je ve hře i více hitů.

V týmu Québecu jsi byl téměř jediný cizinec. Bylo těžší se do týmu jako Evropan prosadit?
Řekl bych, že ani ne. Jsme tým, tak člověka berou jako sobě rovného. Někdy člověk musí být lepší, než Kanaďani, aby hrál, ale myslím, že to bylo dobré. Zažil jsem to už i ten první rok, kdy jsem druhou půlku sezony byl taky sám, takže jsem s tím už měl zkušenosti.

Co ti kanadská juniorka dala po hokejové stránce?
Nejvíce mě to posunulo asi mentálně a psychicky. Jak bylo hodně zápasů, tak si myslím, že jsem se mentálním nastavením posunul nejvíc.

Byl pro tebe pobyt v zámoří těžký po osobní stránce?
Už předtím v Česku jsem bydlel sám, takže si myslím, že jsem na to byl připravený a zvyklý. Tady moc rozdílů nebylo.

Nebylo po konci klubové sezony na programu dne, že bys vyrazil pomoci na nižší šampionát bulharské reprezentaci?
Bylo. Přemýšlel jsem nad tím, ale bohužel to tento rok nedopadlo.

Bodově jsi na tom v Kanadě nebyl špatně, kde tedy byla hlavní iniciativa k návratu do Čech?
Hlavní důvod, proč se vracím, je ten, že už jsem chtěl vyzkoušet chlapský hokej. Už se chci zkusit do dospělého hokeje nastálo prosadit a posunout se zase o krok dopředu, než je juniorka.

Jak se těšíš, až znovu oblečeš sparťanský dres?
Těším se hodně. Vyrůstal jsem tady, takže se moc těším.

V rozhovorech pár let zpátky jsi říkal, že tvým cílem je se jednou hokejem živit. Je smlouva ve Spartě další krok v jeho plnění?
Určitě. Je to další krok a myslím, že jsem blíž a blíž.

S jakým cílem půjdeš do nové sezony?
Cíl ještě nemám úplně stanovený, ale budu chtít odehrát co nejvíc zápasů, být co nejvíc vytížený a zlepšovat se každým dnem.

Když zavzpomínáš na zápasy, které už jsi ve sparťanském áčku odehrál, jaké jsou nejsilnější momenty, které se ti vybaví?
O2 arena a její atmosféra. Bylo to krásné, mám jen dobré vzpomínky. Pro mě je to další motivace k tomu, abych se do ní vrátil.

Jak jsi doposud trávil mimo sezonní volno?
Byl jsem pár týdnů doma. Musel jsem dodělávat školu. Potom už jsem přišel do Česka, kde jsem začal lehce trénovat. Teď už začínáme i s týmem.