Určitě bylo. Pardubicím u nich jsme letos dali branku až v páté třetině. A tentokrát nám vyrovnání hodně pomohlo. Sice jsme pak zase prohrávali, ale neštěstí se nám podařilo rychle odpovědět. Ve druhé třetině jsme byli hodně aktivní, což se projevilo i na skóre. Ve třetí třetině jsme se soustředili na bránění, věřili jsme si. Také jsme věděli, že kdo dá další branku, tak asi vyhraje. Sami dobře víme, jak to dopadá, když se někde slaví.
To narážíte na prohru se Znojmem při oslavě stých narozenin Sparty?
Mimo jiné. Snad vždy, když jsme něco slavili, tak nám zápas nevyšel.
Neopadla ta sebedůvěra ve chvíli, kdy jste zjistil jak početnou máte marodku?
Kolikrát se mužstvo při početné marodce ještě více semkne. Posílili nás čtyři velmi zkušení hráči z první ligy. Žádní junioři, kteří jdou zaplácnout díru. Mezi extraligou a první ligou zas tak velký rozdíl není. A tihle hráči hrají ve svých týmech prim. Nemůžeme tedy ani tvrdit, že jsme měli nějak velkou marodku, tihle hráče naše zraněné plnohodnotně nahradili.
Během dvaačtyřiceti sekund ve třetí třetině jste odskočili na rozdíl dvou branek. To vás asi hodně povzbudilo, že?
Přesně tak. Dát za nerozhodnutého stavu během chvíle dvě branky vás vždy hodně nakopne.
Pardubice vypadaly za stavu 4:2 jak opařené, ale pak jste je trochu navnadili tím gólem v poslední minutě...
Bylo to až v poslední minutě. Víme, že je všechno možné, ale neznervóznili jsme. Na led šli zkušení hráči, kteří již výsledek pohlídali.
Před dvěma či třemi týdny byl rozdíl mezi vámi a Petrem Sýkorou sedm branek. Nyní je to 20:20...
Víme jak to je. V zápase se Zlínem jsem protrhl střeleckou smůlu. Petr dnes nedal nějaký pátý, šestý gól. Já mám teď, pokud se nepletu, z posledních jedenácti zápasů deset gólů. Dnes jsem měl jednu šanci a podařilo se mi ji využít. Je to o štěstí. Pokud se vám daří a padá to tam, tak vám stačí jedna šance na zápas.
Berete souboj o ligového kanonýra hodně prestižně?
Je před námi ještě dvacet zápasů. A je tu dalších pět, šest hráčů, kteří můžou do tohohle souboje promluvit. Osobně třeba hodně věřím Jardovi Bednářovi.
Váš gól proti Pardubicím byl klasický. Samostatný nájezd a váš proslulý blafák. Věřil jste si?
V pátek ráno jsem říkal Tomáši Dubovi, že jestli se dostanu do nájezdu, tak zkusím opět můj blafák, i když mi v posledním zápase nevyšel. Lašáka zas tolik neznám, ale viděl jsem párkrát v televizi, že pokud mu někdo blafák dobře provedl, tak nějaký ten gól dostal.
V kabině jste přivítali také Václava Eiselta, který většinou v pátek večer hraje zápas v televizi, v seriálu Poslední sezona...
Přivítali jsme ho pár hláškami. Po zápase, když měl jít na rozhovor pro Českou televizi, tak na něj kluci volali, ať ještě počká na Krolla a jde tam až s ním. Přiznám se, že jsem ani pořádně nevěděl, že nám má Venca přijít pomoci. Vím, že se uvažovalo o jednom, o dvou hráčích, čtyři posily mě překvapily.
Sledujete seriál Poslední sezona?
Nahrávám si ho a pak na něj koukám. Docela mě zaujal. Některé věci samozřejmě nejsou tak, jak jsou popsány v seriálu. Ale koukám na něj, zrovna dnes jsem říkal manželce ať mi ho nahraje. A kdyby na to zapomněla, tak už vím kdy jej opakují.
Čeká vás reprezentační pauza. Jak jí strávíte?
Nejdříve bylo v plánu jet zase do Vrchlabí nahánět kondici. Ale máme hodně zraněných, tak jsme dostali o pár dní volna navíc, sejdeme se až v úterý. V hale ale bude nároďák, tak se budeme muset přestěhovat jinam. Musíme pořádně potrénovat, liga je nesmírně vyrovnaná a podle mě tak zůstane až do konce.
