Debut bez výhry, ale skvělý výkon celé tvojí lajny. Jak sis extraligovou premiéru užil?
Měli jsme pár dobrých střídání a několik zajímavých šancí, jen je škoda, že nám žádná nepadla. Snažil jsem se si premiéru co nejvíc užít. Byl jsem za takovou příležitost rád, ale premiéra by byla lepší, kdyby se zápas vyhrál.

Byl jsi nervózní?
Nervozitu jsem trošku cítil na rozbruslení, ale jak začal zápas, ale už jsem ji nepociťoval.

A co táta, nebyl nervóznější on?
Doma jsme měli všichni radost, že si připíšu první start za Spartu. Vnímám, že je táta sparťan a dokázal v ní velké věci. Doufám, že půjdu dál v jeho šlépějích.

Hodně ti radí?
Snaží se mi radit, co to jde. Když hraju v Litoměřicích, jezdí se na mě dívat a radí mi, když to jde.

Cítíš s ohledem na tátovu historii ve Spartě větší tlak?
Jsem zvyklý odmala, že mi jméno připomínají, takže to vnímám spíš jako motivaci, abych dokázal něco jako táta. Občas tlak na naše jméno cítím a slýchám, ale naučil jsem se s tím žít. Beru to jako motivaci se zlepšovat.

Ty už jsi debutoval už předloni na přípravném turnaji na Slovensku, kde jsi dokonce vytasil bekhendovou kličku, kterou se proslavil táta. Piluješ ji?
Držím hokejku obráceně, takže to mám většinou na lapačku. Táta měl výhodu, že zakončoval na vyrážečku, ale občas tuhle kličku zvolím.

Petr Ton starší: Nejšťastnější pocit v mém sportovním životě

Co říkáte na Petrovu premiéru?
Začal bych tím, že když jsem se dozvěděl, že bude hrát, byl to nejšťatnější pocit v mém sportovním životě. Jde o klub, kde jsem prožil půlku kariéry a něco dokázal, a proto je pro mě asi nejvíc, že za něj nastoupil můj syn. Musím ale poděkovat i Kladnu, že jsme se takhle domluvili. Petr byl pořád hráč Kladna, ačkoliv hrál v juniorce za Spartu. Máme navíc spolupráci s Litoměřicemi, tak nám dáválo smysl, aby hrál, protože tam je s našima klukama. Střídá období, kdy se mu daří víc, někdy míň a ohrává se v dospělém hokeji.

V Českých Budějovicích hrál zatím bez jmenovky. Vybojoval si právo, aby se jmenovka "TON" vrátila na sparťanský dres?
Tak ještě máme jeden zápas, kdy ji mít nemusí. Od třetího už jo, abychom nedostali pokutu. (usmívá se) Záleží jen na trenérech, jdeme zápas od zápasu.

Není vám trošku líto, že mu okolí může neustále připomínat vaše úspěchy a statistiky?
Každý může říkat, že je protekční kluk, ale má to těžký. On je úplně jiný typ hráče. Odmala byl úplně jiný, a když budu mluvit jako táta a trenér, věděl jsem, že to bude mít těžší. I proto jsme se ho snažili s manželkou nějak vychovat. Petr hokej miluje, jde si svou cestou a myslím si, že na extraligu má.

Co máte společného?
Za posledních pár let se velmi zlepšil. Hokej se ale oproti mojí době změnil. Na přelomu tisíciletí by byl se svou hrou asi víc dominantnější. Na pohled to vypadá, že oproti mně nemá tak rychlý druhý skluz, protože já měl starty a dynamiku. V tom jsme odlišní, ale já v jeho věku zase nedosahoval jeho předností, ať je to čtení hry a univerzálnost. Může hrát všechno. V životě by mě nenapadlo, že bude v Litoměřicích hrát přesilovku před brankou. Když jsem já zablokoval střelu, vždycky se říkalo, že jsem jenom upadl. (usmívá se) Obětavost a hokejovost má, tohle on vidí. Záleží jen na něm, jak se bude vyvíjet dál.

Už na předloňském Danube Cupu ukázal, že podědil i vaši bekhendovou kličku. Těší vás to?
Rychlé ruce má. Tenkrát proti Raumě se mu klička povedla, měl tam i další dobré věci. I když to byla jen letní příprava, bylo hezký, že mu Pavel Patera s Patrikem Martincem dali šanci. Extraligovému startu se to ale nevyrovná.

Nebudete v kanceláři popostrkávat Jaroslava Hlinku, jehož syn Tomáš hraje za dorost, aby si to v áčku brzy zase ťukli Ton s Hlinkou?
Bylo to tak rychlý, že jsem nad tím nestačil přemýšlet. Sparta prohrála, což mě mrzí, ale nic nepřebije, že náš kluk nastoupil v extralize v tomhle dresu.