Do playoff jdeme ze třetí pozice, vládne tedy po základní části spokojenost?
Hodnotit sezonu před touto fází bývá ošemetné, ačkoliv u mládeže bývá kladen důraz nejen na výsledek celkový, ale i na ten po základní části. Sezona to ale byla pro nás docela složitá. Oproti minulému roku se obměnila velká část týmu, kluci, co vyhráli titul nebo byli z dorazových ročníků, odešli. Takže ze začátku jsme skladbu týmu měli docela složitou, začalo to gólmany, kdy jsme zprvu neměli brankářskou dvojici. Ale troufnu si tvrdit, že jsme měli docela dobrou letní přípravu. Obstáli jsme také v extraligové konkurenci z pohledu kondičních testů.

Když jsme ale přešli na led, hledali jsme se a prohrávali. Z přípravy se to přeneslo naštěstí jen na chvíli i do ligy. Nevypadalo to špatně, vždycky nám to uteklo o pouhý gól. Potom se to ale naštěstí výsledkově úplně otočilo – kdybychom neprohráli těch prvních pár zápasů, byli bychom dlouhodobě na vrcholku tabulky celé ligy. Nakonec jdeme do playoff ze třetího místa, z čehož mám velkou radost. Kluci pracovali dobře a tvrdě. Nebyl žádný problém v týmu ani na ledě. Byli zkrátka odhodlaní, pracovití a mělo to tak stoupající tendenci výsledků.

V extralize máme nejlepší oslabení a druhé nejlepší přesilovky, je toto do playoff důležité?
Přesilové hry jsou speciálně v playoff jiná disciplína a je fajn, že si nimi umíme pomoci k výhře. My popravdě přesilovky ani tolik netrénujeme. Spíš s klukama mluvíme, aby pracovali na 100 procent, aby bylo pořád hodně důrazu a hodně střelby, aby byl hlad po gólech. To je naše motivace. Chceme, aby tak pracoval celý tým a stavěl na tomto principu. Ale samozřejmě, říkáme jim, že zároveň přesilovky nejsou o čekání na jednu šanci, ale že se musí hrát ve velkém nasazení a tempu.

Pociťujete s týmem větší tlak, jelikož titul letos obhajujte?
Abych pravdu řekl, tak vůbec. Obecně je rozdíl mezi juniorským a seniorským hokejem. Když jednou například devátá třída vyhraje titul, tak ten následující rok se tým obmění dalším ročníkem hráčů a je to úplně jinak. U nás se mění i týmy trenérské. Zatím bude hrát playoff znova, řekl bych, tak šest hráčů, a je to i pro ně jiné.

Ale tlak jinak moc necítíme. Chceme se soustředit na nás, prezentovat náš hokej. Nejdůležitější je, že se kluci stále zlepšují a posouvají do budoucna. A z toho máme tady největší radost, do národního týmu jich šlo také spousta. To znamená, že se zlepšují.

Během sezony se stalo, že někteří hráči vyrazili do Ameriky, a ještě se do Sparty vrátili. Jak to vnímate?
Obecně je to vnímáno pokaždé jinak. Řeší se to nejen tady v trenérské kabině, ale také na svazové úrovni. Když mně bylo 18 let, tak jsem také odešel do americké juniorky, a shodou okolností jsem se také vrátil ten samý rok. Kluci prostě odchází, je to jejich volba. S nimi jsem vždy mluvil o tom, že jim to nemám za zlé a že jim to přeji. Zároveň, když mi pak volali z Ameriky, jestli by se z jakéhokoli důvodu mohli vrátit, tak jsem je neperzekuoval. Říkal jsem jim, že samozřejmě se mohou vrátit, ale že nemají nic zadarmo a že si své místo budou na ledě muset vydobýt zpět. Mají tu čistý stůl, ale musí se o to opět zasloužit. Prostě odešli, vyzkoušeli si to, vrátili se, a tak to je.

V této sezoně je novinkou, že můžou hrát i tři hráči o ročník starší. Jak se s nimi pracuje?
Je to hodně individuální, čerpám zároveň i ze své zkušenosti. Například tu máme Hauzyho (Petr Hauser), který je normálně v kádru A – týmu, takže rozdíl tam oproti klukům juniorům znát je. Obecně i ostatní overage kluci nám to potvrzovali, že si svou roli odehrají tak, jak to má být.

Zároveň to mají ale starší kluci i trošku náročnější, protože musí pracovat jak nahoře, tak i tady v juniorce. Na nás trenérech je hlavně s nimi maximálně mluvit. Rozhodně nejsou vyčlenění z týmu. Jsou normálně jeho součástí. Dostávají, jako ostatní, prostor podávat co nejlepší výkony a tým někam posunout. Ale zároveň by to neměli vnímat tak, že jsou overage, takže jsou nedotknutelní. Hráči jsou to dobří, ale pořád mají kroky, které musí v kariéře udělat. Doufám, že to s nimi tedy máme nastavené dobře. Možná se může zdát, že je to pomyslný krok zpět, ale rozhodně to tak není. Ozkouší si nové postavení a role v týmu, je to tak za mě výborná průprava.

Ve čtvrtfinále se utkáme s Jihlavou, jaké jsou zatím pocity z tohoto soupeře?
Asi to řekne každý, ať už hráč nebo trenér, že chceme porazit kohokoliv. Vyhrát bude chtít každý z osmi týmů ve čtvrtfinále. Soupeře si nevybíráte. Bilanci máme dobrou, ale čekám vyrovnanou sérii. Mezi týmy nejsou rozdíly nějak markantní, takže by to i s ostatními vypadalo podobně jako právě s Duklou. My se tedy připravíme co nejlépe to půjde. Jdeme do bitvy, kterou chceme dotáhnout až do vítězného konce. Musíme hlavně udolat první kolo a pak se uvidí dál.

Bude se na Duklu potřeba chystat nějak speciálně?
Nijak vyloženě na Jihlavu se chystat nebudeme. Ale je pravda, že se nám poslední zápasy stávalo, že jsme utkání měli celou dobu pod kontrolou a v posledních pěti minutách z toho po našich individuálních chybách vzniklo drama. Budeme tak samozřejmě apelovat na hráče, aby ještě důrazněji přemýšleli o koncovkách třetin a o hokeji. Ale není to specificky na Jihlavu. Stejná příprava by probíhala na každý tým. Zápasy Dukly jsme sledovali a budeme je sledovat i nadále, ale soustředit se budeme hlavně na sebe. Když budeme hrát s tou hladovostí a v tempu, jako do teď, věřím, že porazíme každého.