23. 7. 2012 Daniel Ryl

Troy Milam: Titul je pro mě velkou motivací...

Praha – Před poslední sezonou nastala obměna v kádru Pražanů. Novou tváří v dresu Sparty se stal také obránce TROY MILAM, který přišel z AHL a dokázal se prosadit v obranných řadách holešovického týmu. V exkluzivním rozhovoru se rozpovídal o svém dětství i hokejové kariéře.

Usměvavý Američan byl s osmi brankami a dvanácti asistencemi druhým nejvýše postaveným obráncem v kanadském bodování celého týmu. Lepší byl pouze Michal Sersen, který nasbíral o pět bodů více. V tabulce pravdy vyčnívá deset kladných bodů, což mu zaručovalo třetí příčku mezi beky. Ani dvě asistence z play-off nezabránily vyřazení Sparty ve čtvrtfinálové sérii s brněnskou Kometou. „Pořád nás to trápí,“ připouští s odstupem času Milam.

ZAČÍNAL JSEM S KUŽELY A ŽIDLEMI...

Většina z nás vzpomíná na své dětství s úsměvem. Jaké bylo to Vaše?
Jako malý kluk jsem vyrůstal u jezera, takže jsme s kamarády každý den hráli různé hry a sportovali. Byly to krásné roky, co si budeme nalhávat.

Lake Orion je menším městečkem v Michiganu. Jak probíhá každodenní život v tomto městečku s třemi tisícovkami obyvatel?
Většina obyvatel musí za prací mimo město, takže ve městě je velký provoz. Počasí je celkem podobné tomu českému. V létě obklopuje město zelená barva, zatímco v zimě jsou všude hromady sněhu.

O Lake Orion je zmínka také na Wikipedii. Spolu se svým bratrem Jamiem, který je také hokejistou, jste uvedeni spolu s dalšími sportovci mezi významnými rodáky. Všimli jste si toho?
Wikipedia se za poslední roky velmi změnila. Každý tam o vás může něco napsat. S mým bratrem jsme to nikdy neprobírali a neřešili. Nevěnovali jsme tomu příliš velkou pozornost. Rozhodně si nemyslím, že bychom byli nějakými slavnými lidmi. (smích)

Jaké byly Vaše první krůčky na ledové ploše?
Podle toho, co si pamatuji, tak jsem začínal na jezeře. Úplně první bruslařské krůčky si nevybavím, ale stoprocentně vím, že jsem začínal s kužely nebo židlemi. Do hokejového týmu jsem ovšem přišel až v sedmi letech.

Velkou roli v životě hokejistů hrají také trenéři. Který Vás nejvíce ovlivnil?
Z mládežnických mančaftů nejlépe vzpomínám na Rona Brickeyho, který mi řekl, že bych měl hrát obránce. Na profesionální úrovni mě hodně ovlivnil Jeff Pyle, který mi dal hodně prostoru. Každopádně jsem poznal řadu dalších výborných trenérů. Například Johna Coopera nebo Bruce Brodreua.

KAŽDÉ ZÁMOŘSKÉ ANGAŽMÁ MĚLO NĚCO DO SEBE...

V roce 1999 jste se stal součástí Ferris University. V hokejovém týmu jste zažil úspěšné angažmá, souhlasíte?
Na univerzitě jsme si užili spoustu legrace. Určitě na ty roky vzpomínám v dobrém. Například Bob Daniels mi dal mnoho cenných zkušeností a já jsem mu za to nesmírně vděčný.

Svými výkony jste si vysloužil kapitánské céčko a mimojiné dovedl tým k titulu v CCHA...
V týmu se utvořila výborná parta. Náš týmový duch nás popoháněl kupředu. Pevná obrana spolu s odhodláním vítězit vytvořila dostatečnou zbraň v cestě za úspěchem. Tohoto úspěchu si vážím.

V dresu univerzitního týmu jste často hrál po boku Joe Bournea. Jste v kontaktu i po letech?
S Joem se mi hrálo velmi dobře. Joe byl velmi šikovný zadák. Bohužel, dlouho jsem s ním nemluvil, takže nejsme ve stálem kontaktu.

Pro vás osobně muselo být velkým skokem podepsání profesionální smlouvy. Tu úplně první jste podepsal Gladiátorům z Gwinnettu. Jak jste se vyrovnával s daleko větším zápřahem? Přibývalo zápasů, utkání měly daleko větší tempo...
Jelikož to byl můj první profesionální ročník, tak jsem si nebyl jistý, co od toho mohu očekávat. Gwinnett byl pro začátek profesionální kariéry skvělým místem, jelikož jsem si mohl zahrát s dobrými hráči. Gladiators měli také skvělé zázemí a velkou roli sehrál trenér Pyle, který mi dal spoustu prostoru na ledě. Zažili jsme spolu úspěšné ročníky.

Vám to zjevně nedělalo problémy. Během svého působení u Gwinnett jste si vybojoval nominaci pro Utkání hvězd ECHL...
Byla to pro mě obrovská čest a úžasný pocit. Člověk si doopravdy váží své práce a hlavně, když si může zahrát po boku těch nejlepších hráčů z celé ligy. Byl to pro mě zážitek.

Troy Milam

Po působení u Gladiators jste se prosadil také v AHL. Druhou nejvyšší zámořskou soutěž jste nejdříve okusil v dresu Manchesteru Monarchs, ale úvodní ročník jste dokončil v San Antonio. V druhém ročníku jste se ovšem vrátil opět do Manchesteru. Jak na vzpomínáte na toto angažmá?
V Manchesteru jsem byl nejdříve na kratší dobu. Když uplynula doba mého působení, tak jsem se vrátil zpět do Gwinnettu, odkud si mě náhle vytáhlo San Antonio. Na Manchester mám jen samé pozitivní vzpomínky. Skvělé město, kde jsou bláziví fanoušci do hokeje. Prostě velmi dobrý tým s fantastickými fanoušky.

V ročníku 2005/2006 jste zaznamenal své kariérní maximum, co se kanadských bodů týče. Celkem 48 bodů ve 48 zápasech není vůbec špatné číslo...
Ano, tento ročník se povedl. Byla to ovšem týmová zásluha. Naše přesilová hra byla nejúdernější v celé lize. Nakonec se nám podařilo dojít až do finále, ve kterém jsme ovšem prohráli. Na tuto sezonu budu vzpomínat v dobrém.

POTŘEBOVAL JSEM ZMĚNU...

Po dalších dvou sezonách v AHL jste okusil své první evropské angažmá. V roce 2008 jste se upsal Ilvesu Tampere a během dvou sezon jste mimojiné oblékl také dres Ässätu Pori. Považujete tento krok za úspěšný?
Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem věděl, do čeho jdu. O evropském hokeji jsem v tu dobu neměl ani ponětí. Vůbec jsem nevěděl, co mě čeká. Začal jsem ovšem cítit, že jsem v zámoří narazil na svůj osobní strop a přišel čas okusit něco nového.

A tak vzniklo působení v Tampere...
Přesně tak. Tampere je velké město a působení v něm mě velmi bavilo. Bohužel, potkalo mě na konci roku zranění, kvůli kterému jsem devět měsíců nehrál. Také proto jsem byl rád, že se po sezoně ozval Ässät a nabídl mi smlouvu. Byl jsem mu vděčný.

Finsko je slavné díky svým jezerům a příjemným lidem, souhlasíte?
S tím musí souhlasit každý. Finsko je nádherná země a jeho obyvatelé jsou velmi sympatičtí. Z Finska mi zůstala řada přátel, se kterými komunikuji dodnes. Když jsem ve Finsku působil, tak byla většina jezer pokrytá ledem.

Po finské zkušenosti jste zvolil návrat do AHL. Vaše kroky směřovaly do Norfolku, kde jste nestihl zisk Calder Cupu, protože před poslední sezonou jste kývl na nabídku Sparty. To musí člověka zamrzet...
Když jsem skončil v Pori, tak jsem neměl na stole tolik nabídek jako v létě. Nakonec jsem se dostal do kontaktu s trenérem Johnem Cooperem, který mi nabídl přípravný kemp Norfolku. Souhlasil jsem a prosadil se do týmu. Samozřejmě se to člověku honí hlavou, ale v Norfolku jsme měli skvělý tým již při mém působení. Calder Cup si bezesporu zasloužili.

Sledoval jste výsledky Norfolku v průběhu sezony?
Snažil jsem se pochytit, co nejvíce výsledků a informací kolem týmu. Nemohl jsem být šťastnější, když jsem viděl, jak kluci neustále vítězí a mají našlápnuto až do finále. V tom nakonec uspěli, což mě velmi potěšilo. Jedinou kaňkou bylo naše vyřazení s Kometou.

CHCI NAPRAVIT POSLEDNÍ NEZDAR!

Pomalu se přesouváme k vaší premiérové sezoně v Čechách. Jak by jste svůj úvodní ročník v Tipsport extralize zhodnotil?
Každý sportovec nemůže být plně spokojený, když nevyhraje všechno, co se vyhrát dá. Všichni cítíme, že šlo udělat daleko více k tomu, abychom v play-off uspěli. Nemá cenu se k tomu vracet, my se musíme soustředit na následující ročník a napravit poslední nezdar. Když se na to všechno podívám z osobního pohledu, tak jsem naprosto spokojený. Kdyby se mi na Spartě nelíbilo, tak smlouvu neprodloužím.

Velmi rychle se z vás stala opora zadních řad Pražanů. Pociťoval jste v průběhu ročníku podporu od trenérů?
Důvěra trenérů mě velmi potěšila a jsem za ní rád. Doufám, že jsem je nezklamal a alespoň nějak přispěl k dobrým výsledkům. Samozřejmě, že každý hráč chce na ledě strávit více času.

Také vy jste pomohl Spartě k zisku Prezidentského poháru, ale byl jste také u čtvrtfinálového vyřazení s Kometou Brno. Jak máte pocity s odstupem času?
Pořád to mám v hlavě. Trápí mě to. Jsem přesvědčený, že jsme měli sílu na to, abychom došli dál než do čtvrtfinále. Chtěl jsem si zahrát ve finále, ale bohužel to nevyšlo. Uděláme všechno pro to, abychom to v následující sezoně napravili.

Prošel jste si řadou soutěží. Jak by jste je zhodnotil?
Různé ligy se těžko srovnávají, protože každá soutěž má své specifikum. Každá z nich má odlišný styl hry. Zatímco v zámoří se hraje nahoru a dolů, tak v evropských soutěžích se daleko více hraje na puku a kombinuje se.

Co život v Praze? Jste ve hlavním městě spokojený?
Praha je skvělé město. Každý tu má řadu velkých možností. Každý den můžete poznávat něco nového, což dělá Prahu kouzelnou. Centrum města je úžasné. Prahu si musí oblíbit každý, kdo jí navštíví.

Česko je známé nejenom díky památkám, ale také díky chutnému pivu a krásným ženám...
Není zbytečné na tuto otázku odpovídat? (smích)

AKTUÁLNĚ NA HCSPARTA.CZ

Růžička: Máme na čem stavět, parta je výborná

HV71 – SPA 3:2 - Spartu vychytal Alnefelt

Sparta završí kemp v Německu proti Mannheimu

Barbora Snopková Haberová: Chceme plnou O2 arenu