7. 11. 2005 Vojtěch Gibiš

Vopat srazil spoluhráče Netíka a pak vstřelil vítězný gól

Spolupráce Tomáše Netíka s Romanem Vopatem funguje i nadále, ve Zlíně si Netík připsal třetí branku ve třetím zápase za sebou. Roman Vopat zase v prodloužení tečoval střelu Richarda Stehlíka a připsal si tak vítězný gól. Předtím se však důrazný útočník nešťastně srazil se svým spoluhráčem Netíkem.
Souboj se zlínským Hamé přinesl ofenzivní hokej, divokou gólovou přestřelku, což určitě nikdo nečekal. Jednoduché vysvětlení proč tomu tak bylo má i Roman Vopat. “My jsme se snažili hlavně nedostat góly. Ale hned v prvním střídání jsme inkasovali. V naší třetině nás Zlín přečíslil a hned po pětadvaceti vteřinách dali gól. Byl to podobný začátek jako v domácím utkání se Zlínem. A protože jsme chtěli nad Hamé vyhrát, museli jsme nějaký ten gól dát. Hra se tedy otevřela a hrál se ofenzivní hokej,“ říká autor hattricku proti Karlovým Varům.

Sparťané přijeli do Zlína značně oslabeni, v obraně jim chyběl Vykoukal, Tabaček a Nikolov, v útoku zase Chabada, Havelka a Štrba. Proto cíle Pražanů nebyli kdoví jak přehnané. “Měli jsme k dispozici jen tři lajny. Proto jsme si před zápasem stanovili, že chceme přivézt minimálně jeden bod. A získat ho jakýmkoliv způsobem. Chtěli jsme hlavně hrát naší hru, nechtěli jsme přistoupit na styl Zlína. Pokud jsme měli možnost jít do útoku, tak jsme útočili, pokud jsme se potřebovali zatáhnout, tak jsme se zatáhli. Hráli jsme prostě to, co nám vyhovovalo. Nakonec se nám minimálně bod povedlo přivézt, takže jsem cíl splnili,“ rozebírá situaci devětadvacetiletý útočník holešovického klubu.

Ke kuriózní situaci došlo ve třetí třetině. Sehraná dvojice Netík – Vopat, která měla prsty i v první brance Sparty, opět zajížděla do útočného pásma, ale kousek za modrou čarou se oba forvardi srazili a skončili na ledě. A váhový rozdíl čtyřiadvaceti kil mezi oběma borci na sobě pocítil právě Netík, který zůstal ležet na ledě viditelně otřesen. “Byla tam taková chumelenice hráčů. Chtěl jsem jí proskočit a bohužel jsme se s Tomášem srazili. Byl jsem rozjetý a ještě přeci jen mám nějaké to kilo navíc, tak to Tomáš neustál. Ale myslím si, že by měl být Tomáš v pořádku,“ vrací se k dočasnému vyřazení svého parťáka z útoku hráč, který odehrál v NHL přes sto zápasů.

Vítězný gól Sparty přišel ve třetí minutě prodloužení, kdy hrála Sparta přesilovku, neboť krátce předtím krvavě zranil Melenovský zadáka Černoška. “Zlínští byli na ledě jenom ve třech proti čtyřem, což je vždy výhodnější než při klasické přesilovce. Ríša Stehlík výborně vystřelil od modré a já jsem se štěstím skóroval. Tečoval jsem totiž puk hokejkou a ten se odrazil na brusli a od té zapadl do branky,“ popisuje svoji pátou trefu ve sparťanském dresu litvínovský odchovanec, který však záhy odešel za moře.

Zlínské publikum nemá návštěvníky z hlavního města zrovna dvakrát v oblibě, což dalo najevo i během nedělního zápasu různými pokřiky. Vyhecovanou atmosféru ještě zvýšil právě Roman Vopat, když se na konci zápasu rozloučil s domácím publikem posměšným gestem ruky. “Celý zápas na nás řvali. Takže jsem byl rád, že jsme urvali ve Zlíně dva body. Asi jsem to rozloučení neměl takhle dělat. Nic sprostého to ale nebylo, jen jsem jim zamával,“ říká Vopat.

Sparťanské hokejisty přijela na poslední zápas před reprezentační přestávkou podpořit necelá třicítka fanoušků, kteří o sobě po celý zápas dávali hlasitě vědět. “Samozřejmě, že jsme fanoušky slyšeli a vnímali. Zvláště nám to pomohlo, když jsme prohrávali. Obdivuji je, že jeli za námi takovou dálku a pomohli nám,“ chválil jeden ze dvou hokejových bratrů Vopatů. Část hráčů dokonce po zápase ocenila podporu fanoušků netradiční rybičkou po ledě. Extraliga se nyní na jedenáct dnů zastavuje, za což byl rád i Vopat. “Dostali jsme dva dny volno. Budeme mít čas dát se i zdravotně do pořádku, máme zase dost zraněných. Připravíme se tak, abychom hráli podstatně lépe než doposud,“ slibuje šestý nejproduktivnější útočník Sparty.

AKTUÁLNĚ NA HCSPARTA.CZ

Chlapík: Rád bych si za Spartu ještě zahrál

Trenéři: Jsme rádi, že můžeme být na ledě

​Sparťanská krev #14: Kdy jindy, když ne teď!

Bratři ve Spartě: Nedvědovi, Francouzi i naděje