Jak se aktuálně máte? Pohybujete se stále kolem hokeje?
Mám se dobře. Z hokeje jsem se před lety stáhnul a už bych v něm ani dělat nechtěl. Mám svoji developerskou firmu, o kterou se starám a baví mě to. Kromě toho si užívám čas s manželkou a dětmi, takže se mám fajn.

Takže se nedá očekávat, že by vás švagr Jaroslav Hlinka zlákal zpět do Sparty?
Neláká mě a já už bych ani nešel. Mně stačilo, když jsem rok dělal manažera v Mladé Boleslavi. Nechci říkat, že na to nemám povahu, ale nebavilo mě to. Myslím si, že už to nehrozí.

Zavzpomínáte si ve volné chvíli na svou kariéru a začátky ve Spartě?
Občas si vzpomenu. Pamatuju si, že jsem šel studovat gympl a táta trénovat na Spartu, takže jsem šel s ním. Začínal jsem v mladším dorostu a v šestnácti letech jsem začal hrát za áčko. Všechno nabralo rychlé obrátky, ocitl jsem se ve společnosti skvělých hráčů, na které si rád vzpomenu.

Jaké to vůbec bylo u Výborných? Dříve lidé viděli ve spojení otce a syna tlačenku, ale ono to má i svá úskalí, že ano?
Když jsem šel do Sparty, táta začínal trénovat a musel si svou pozici vydobýt. On byl začínající trenér, takže to rozhodně nebylo tak, že by Výborný přišel do Sparty a diktoval si. Pomohl mi tím, jak mě vychoval a naučil hrát hokej.Ať to bylo už v Jihlavě nebo v Boleslavi, měl na mě velký vliv.

Vy jste se Spartou získal jeden český titul v roce 2000. Jaroslav Hlinka přiznal, že tehdejší tým považuje za nejsilnější mužstvo, v němž ve Spartě hrál. Shodnete se s ním?
My jsme měli silné mužstvo i v roce 1993, kdy jsme vyhráli ještě federální titul. V roce 2000 ale vyhrálo asi nejlepší mužstvo, které Sparta měla. Nedokážu porovnat, v jaké míře je srovnatelný třeba s letošním týmem, ale myslím si, že takhle silné mužstvo na Spartě nebylo. Možná někdy v dřívější éře, ale v novodobé podle mého názoru ne.

Ve Spartě i v reprezentaci jste byl u fanoušků velmi oblíbený, sbíral jste úspěchy na všech frontách. Na které období vzpomínáte nejraději?
Od sparťanských fanoušků i na reprezentační úrovni jsem vždycky cítil pozitivní odezvu. Bylo super hrát ve staré hale. Nejraději vzpomínám na období kolem roku 2000, ať to začalo titulem ve Vídni, ale i po roce 2000. Vždycky jsem rád reprezentoval, medaile a tituly byly jen takové třešničky. O to byly zážitky sladší a cennější.

V reprezentaci byla neskutečná parta, měli jsme štěstí

Vyhrál jste pět titulů mistra světa. Kterého si vážíte nejvíce?
Nejlepší byl první titul v roce 1996. Z osobního hlediska se mi dařilo nejvíce v Petrohradě, kde jsem hrál s Jirkou Dopitou. Zapomenout nemůžu ani na Vídeň 2005, kde byli kluci z NHL. Všechny týmy měly největší hvězdy, takže celý turnaj byl hodně kvalitní.

Většina turnajů byla úspěšných, ale je nějaký, který vás kvůli neúspěchu trápí dodnes?
Určitě mistrovství světa v Praze. Ve čtvrtfinále jsme vedli proti Američanům 2:0, ale pak jsme prohráli na nájezdy. Vzpomínám na to ve špatném, protože to bylo v Praze. Mrzí mě i Světový pohár, kde jsme v prodloužení prohráli v Torontu s Kanadou. Myslím si, že jsme tehdy byli lepší a měli vyhrát, ale zase jsme někdy byli horší a vyhráli. Takový je sportovní život.

Přijde mi kuriózní, že na individuální ocenění jste dosáhl až na šampionátu v roce 2006, kde jste byl jako kapitán týmu bez hvězd zvolen do All-Star týmu a dovedl tým ke stříbru. Vzpomínáte?
Když se zpětně ohlédnu, spousta hráčů pak hrála NHL a hrála velmi dobře. Byl to spíš mladší tým, neřekl bych, že byl nějak horší. Neměli jsme žádné velké hvězdy, ale v týmu se potkali kvalitní hráči. Pravda je, že se nám před turnajem moc nevěřilo, přesto jsme jako tým vytřískali maximum. Finále už Švédové ovládli, takže na nic víc už jsme asi ani neměli.

Kapitánské céčko jste nosil od Vídně 2005. Bylo specifické a zvláštní řídit týmy s českými hvězdami z NHL?
Určitě ne. My jsme se moc dobře znali, protože jsme spolu několikrát hráli. Nebylo to nijak specifické, ani jsem to tak nebral. Zpětně je samozřejmě nádherný pocit, že jsem měl tu čest, ale v tu chvíli jsem si něco takového nepřipouštěl.

Velkou roli hrála i pohoda v týmu, je to tak?
Člověk věděl, jaké jádro kluků na mistrovství světa pojede, což pak jen doplnilo pár kluků z Ameriky. I maséři a realizační tým byl v podstatě stejná banda lidí. V tu dobu vám to přišlo normální, ale zpětně vím, že to normální nebylo. Měli jsme štěstí a jsem hrozně moc rád, že jsem tohle mohl zažít.

Nemůžu se nezeptat na Nagano. Nemrzí vás zpětně, že jste chyběl u historického triumfu, který mohl vaši kariéru nasměrovat ještě výš?
Tehdy jsem hrál ve Švédsku s Frantou Kaberlem, ale trenéři vzali jiné kluky a kluky z NHL. V tu dobu nás to štvalo, ale tak to bylo, kluci vyhráli a bylo to tak správné. Člověk musí jít dál. Je to o tom se soustředit sám na sebe a dosáhnout na další úspěchy, ale nemyslím si, že kdybych jel do Nagana, že by se moje kariéra odvíjela jinak.

MISTŘI SVĚTA ZE SPARTY: REKORDMAN VÝBORNÝ I BOJOVNÍCI

Z Ameriky jsem se vždycky těšil domů

Titul se Spartou v roce 2000 vám ale pomohl do NHL, kde jste strávil sedm sezon v Columbusu. Udržujete staré kontakty?
Manželka je v kontaktu s holkami, se kterými se v Columbusu seznámila. Kanadu trénuje na mistrovství světa Gerard Gallant, který mě v Columbusu vedl, takže jsem si vzpomněl. Vloni bylo 20 let od založení klubu, dělal jsem rozhovor do klubové televize a jsme s některými lidmi v kontaktu. Občas si zavolám s maséry, z nichž jeden zrovna dělá Američanům maséra v Rize, takže mi nedávno psal. Na Columbus vzpomínám rád, strávil jsem v něm nádherné roky.

Columbus si oproti začátkům vybudoval daleko silnější pozici. Nemrzí vás, že jste nebyl jeho součástí později a neměl větší šanci na úspěch?
Takhle nepřemýšlím. Ameriku jsem popravdě tak nemiloval, takže jsem se vždycky těšil, až po sezoně budu v Čechách. Než hrát první kolo play-off a vypadnout, to jsem radši jel na mistrovství světa. Columbus tehdy neměl takové možnosti, protože nebyly platové stropy. Když jste hráli proti Detroitu, který měl rozpočet sto milionů a Columbus padesát, bylo jasný, že vás z osmi zápasů šestkrát porazí, jednou vyhrajete a jednou remizujete. (usmívá se)

Do historie Blue Jackets jste se zapsal prvním proměněným trestným střílením v historii organizace v rámci NHL. Vzpomínáte si na něj?
Vzpomínám si! Bylo to v Chicagu, ten nájezd si pamatuji.