Trenéři tě zvolili jako nejlepšího hráče akademie v dorostu za únor. Jaký je to pocit?
Za takové ocenění jsem samozřejmě moc rád a velmi si ho vážím. Pro každého hráče je skvělý pocit, když je takto odměněn za svou snahu.

Překvapilo tě to?
V hlavě jsem nic podobného neměl, řekl bych, že ocenění mě částečně překvapilo. Na druhou stranu máme v týmu plno šikovných hráčů, kteří by tohle ocenění mohli dostat. Vím, že se mi v této sezoně docela daří, a že z většiny zápasů mám osobně dobrý pocit. Mám rád, když si můžu po zápase říct, že jsem týmu pomohl nejlépe, jak umím. Ocenění mě velmi potěšilo, ale teď se nejvíce soustředím zejména na play off, které nás čeká už za chvíli.

V aktuální sezoně patříš mezi bodově nejlepší hráče, jak moc si to užíváš?
Je jasné, že každý hráč sleduje své individuální statistiky a ví, jak na tom je. Jsem rád, že se mi v této sezoně bodově daří, ale můžu říct, že je pro mě zejména nejdůležitější, jak si vedeme jako tým. Týmové úspěchy řadím na první místo a až poté jdou na řadu individuální výsledky.

Hraješ na Spartě odmala? V kolika letech jsi začínal s hokejem?
S hokejem jsem začínal někdy ve čtyřech letech v Černošicích, kde jsem se poprvé postavil na brusle. Do Sparty jsem přestupoval v páté třídě a řekl bych, že to pro mě byl velký hokejový posun a určitě velká motivace na sobě dál pracovat a zlepšovat se. Je pro mě velká čest hrát za tak slavný a úspěšný klub, jako je Sparta.

Máš kromě rodičů i sestru či bráchu, kteří tě podporují?
Ano. Kromě rodičů, od kterých mám odmala v hokeji velkou podporu a oba z nich se mi snaží ve všem pomáhat, mám také sestru, která se sice v hokeji moc neangažuje, ale jelikož je starší, pomáhá mi se školou, ve které mám občas kvůli hokeji absenci. I tohle je pro mě velká podpora.

Kdo další z tvých blízkých osob prožívá každý tvůj hokejový okamžik?
Určitě musím zmínit i babičku s dědou, kteří mě hodně sledují. Když jsem byl ještě malý, trávili se mnou spoustu času na zimáku.

Prodělal jsi v minulosti nějaké ošklivé zranění?
Myslím si, že jsem zatím nikdy ve své kariéře žádné vážnější zranění neprodělal. Pamatuji si, že jednou jsem měl rozseknuté ucho od střely pukem, ale jinak si na nic jiného nevzpomínám. Samozřejmě každý hokejista má každou chvíli naraženou nějakou část těla, což k hokeji patří.

S kým si v kabině nejvíce rozumíš? Vedle koho pravidelně sedíš?
Musím říct, že jsme dobrá parta, navíc i díky tomu máme v kabině skvělou atmosféru. V kabině sedím vedle Bogdana Stepanchuka, se kterým si rozumím i na ledě. Nicméně prozradím jeden svůj rituál: Pokaždé, když jedeme na venkovní zápas, vždycky sedím vedle kapitána Tomáše Bartoně.

V aktuální sezoně sis zahrál jeden zápas v juniorce. Jaká to byla zkušenost?
Skvělá! Určitě bylo fajn zahrát si po boku starších hráčů, kteří už pomalu směřují k dospělému hokeji. Pokaždé, když jsem byl na ledě, snažil jsem si od nich vzít co nejvíc pozitivních věcí.

Co tě nejvíce na juniorské extralize překvapilo, potěšilo?
Neřekl bych, že mě to úplně překvapilo, ale jedna z věcí, kterou bych vyzdvihl, je tempo a individuální zkušenosti hráčů. Tohle mě i zároveň potěšilo, protože jsem viděl, na čem osobně bych mohl do budoucna ještě zapracovat.

V osmé třídě sis navíc zahrál turnaj o mistra, jaký to byl zážitek?
Určitě skvělý. Jen mě mrzí, že jsme nedotáhli turnaj do vítězného konce. Byla to tehdy velká škoda. Myslím si, že nám první místo uteklo snad jen o jeden bod. I tak to ale byla nezapomenutelná zkušenost. Zahrál jsem si proti nejlepším klubům u nás v Česku, což bylo fakt super.

FOTO: Juniorský hokej