Odehráli jsme fantastický zápas pro oko diváka, kterému nescházel náboj, dramatičnost ani nasazení. Prostě šlágr kola, jak má být. Znojmo vede tabulku a hrálo ve velké pohodě, bylo znát, že si věří. Nastoupilo na nás ve velkém stylu a bylo důležité, že jsme udrželi bezbrankový stav tak dlouho. Výhry ve Znojmě si ceníme.
Čemu přisuzujete prvotní nápor domácích? Deset minut jste se nedostali ke slovu…
Především je hnali fantastičtí diváci. Zkrátka vedoucí mužstvo ligy musí hrát v pohodě, a to Orli dnes ukázali. Zkusili na nás vlétnout, dařila se jim kombinace a přehrávali nás. Postupem času jim ale došel elán. Ve druhé části jsme měli už šance také, ve třetí třetině jsme myslím byli lepší. Zaslouženě jsme vyrovnali i dali vítězný gól.
Přestože první třetina patřila Znojmu, paradoxně jste ji vyhráli vy. Vrátíte se slovem ke své brance z 18. minuty?
V přesilovce nahodil od modré čáry Jirka Vykoukal puk na branku. Mým úkolem je dělat „bordel“ před brankářem, tak jsem do toho opět šel. Byl jsem tam chvíli svázaný s jejich bekem, puk mě trefil do hokejky a zapadl za Trvaje. Byl to šťastný gól, ale můžeme být za něj rádi. Po něm znojemský tlak opadl a hra se začala vyrovnávat.
Byl Trvaj dnes vaší největší překážkou?
Samozřejmě, o tom není pochyb. Jirka je vynikající gólman a podle mě má největší zásluhu na tom, kde dneska Znojmo je. Dneska to jen potvrdil, chytal fantasticky.
Znojmo ve druhé třetině stav obrátilo, u jejich druhé branky jste byl na ledě také vy. K čemu tam přesně došlo?
Byl tam nahozený puk do rohu. Já jsem po něm jel společně s Pucherem, který mě nepatrně šťouchl do brusle a já podklouzl. Byla to moje chyba, takový souboj bych měl ustát a vyhodit puk ven z pásma. Naopak se k němu dostal Peter, nahodil ho před branku a padl z toho vedoucí gól Znojma. Mrzí mě to.
Tradiční otázka, jak se cítíte zdravotně? Podruhé jste se vrátil po zranění….
(smích) Výborně, jako vždycky. Teď už mě zlobil pouze nárt, koleno od začátku sezóny drží parádně. V prvním zápase ve Vítkovicích jsem spadl do střely a odnesl to nastřelením nárt. Dostal se mi do něho navíc zánět a já musel mít devět dní úplný klid, aby se zahojil. Teď už je snad všechno v pořádku a veškerou smůlu jsem si vybral. (Klepe pro štěstí třikrát na hranu mantinelu).
Netlačil na Vás s návratem alespoň trochu Petr Ton?
V žádném případě. (smích) Petr Ton možná beze mě vypadá trochu líně, ale to je jeho hra. My si spolu rozumíme, dokážeme si na ledě vyhovět, a to mu určitě pomáhá. Ale že by mě přemlouval, to opravdu ne. Sice je už po odchodu Honzy Marka zvyklý ve Spartě jen na mě, ale on je natolik výjimečný hráč, že si dokáže porozumět v kombinaci s každým. Na druhou stranu to měl strašně těžké, zraněný byl i Kratěna, s kterým si rovněž vyhověl. Nastupoval s Netíkem a Sivkem, kteří jsou sehraní spolu a zabudovat se k nim není otázka jednoho zápasu. Věřím však, že nyní už je vše vyřešeno a zůstaneme s Petrem a Ondrou delší čas pohromadě.
