ZE SPARTY DO REPREZENTACE. ČTYŘIKRÁT KANONÝREM. MISTR EVROPY
V době, kdy mediální prezentace velkých osobností byla v porovnání s dneškem ještě v plenkách, o jejich reklamním využití ani nemluvě, to byl on, kdo plnil titulní stránky novin a časopisů. A kdo své jméno a schopnosti dokázal zúročit. A tak si zahrál v krátké, ale o to úsměvnější reklamě, doprovázející černobílé filmy do prvorepublikových kin. Před krásnou slečnou na bicyklu se dohadoval, kdo má na autě kvalitnější pneumatiky, s jinou velkou hvězdou, hercem a komikem, ale také fotbalovým brankářem či sportovním fanouškem, od něhož už jako kluk dostal první tenisovou raketu. S Vlastou Burianem. I když nejvěhlasnější léta na bruslích a s hokejkou zažil po přestupu do LTC Praha, jeho sportovní a rodinné kořeny byly pevně spjaty se Spartou. I hokejovou. A stal se tak její první velkou legendou.
Josef Maleček se narodil 18. června 1903 v Praze. Jeden z nejlepších evropských hokejistů 30. let dvacátého století, účastník tří olympijských turnajů a šestnácti MS či ME, pocházel ze slavné sportovní rodiny – jeho otec dokonce spoluzakládal AC Sparta! On sám měl široký záběr aktivit. Věnoval se atletice, kopané, plavání, pozemnímu i lednímu hokeji, či tenisu. A ve všech odvětvích patřil mezi nejlepší. V dresu hokejové Sparty se poprvé objevil v utkáních, hraných ke konci první světové války, kdy v klubu žalostně scházeli hráči, odvelení během krvavé a nesmyslné vřavy do armády.
Malečkův talent je tak velký a do očí bijící, že v nezvykle nízkém věku debutuje v národním mužstvu a hned při prvním startu, byť v pozici nehrajícího náhradníka, asistuje u zisku titulu mistrů Evropy za rok 1922 ve Svatém Mořici. Později se čtyřikrát stává nejlepším střelcem tohoto zaniknuvšího turnaje.
Ve Spartě strávil Josef Maleček sedm sezon a jeho odchod má dramatickou kulisu. Mecenáš konkurenčního LTC Praha a ředitel České cukerní společnosti, Josef Citta, ho 19. března roku 1927 pozval i s dalšími tehdejšími spoluhráči Pekou, Tožičkou, Pušbauerem, Králem, Kopeckým a Aschenbrennerem na Josefskou zábavu do nové oddílové klubovny. A po předchozích a neúspěšných pokusech je konečně přemluvil k přestupu. Maleček toto zásadní rozhodnutí, které učinil s těžkým srdcem, a jímž zpřetrhal letité i rodinné vazby, odůvodnil tím, že tehdejší vedení Sparty nemělo o hokej zájem a mládež ztratila šanci se uplatnit víc, než při rozbruslení před zápasy, v němž se po ledové ploše proháněli zasloužilí veteráni. Navíc v LTC mohl rozvíjet i tenisovou kariéru, v níž to dotáhl do reprezentace v rámci Davisova poháru.
S LTC dosáhl na titul hned při premiérovém ročníku celostátní ligy v sezoně 1936/37 a zároveň je nejlepším z kanonýrů. V národním týmu nastřílel během 107 mezistátních utkání neuvěřitelných 114 branek. A v roce 1931 obdržel, byť neakceptoval, nabídku přesunout se do NHL a stát se profesionálním hráčem ve službách New York Rangers.
V období dalších neradostných válečných událostí se věnoval mládeži a v roce 1942 se přesunul na Slovensko, kde hrál hokej za ŠK Bratislava. V únoru 1948 – podle dostupné legendy – s pomocí falešného peruánského pasu i shovívavosti našich pohraničníků emigroval do Švýcarska. A jméno Josef Maleček je tak na dlouhá léta vygumováno z tuzemských hokejových dějin.
Až do pětačtyřiceti nastupoval za HC Davos a následně trénoval v Německu. Víc než obdivuhodná dlouhověkost mu v rodné vlasti přitížil fakt, že sportovní události komentoval po rozhlasových vlnách z postu redaktora stanice Svobodná Evropa. Ovšem jen do chvíle, než se natrvalo odstěhoval do USA.
V novém prostředí se jako trenér zaměřil na tenis a na golf, a vykonával i čestnou funkci předsedy Svazu československých sportovců žijících v exilu. Tam, daleko za oceánem, se posléze uzavřela i jeho cesta životem.
Josef Maleček zemřel 26. září 1982 v Bayportu, ve státě New York. V souvislosti s dvacátým výročím jeho úmrtí byl v roce 2002 uveden in memoriam do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace IIHF.
DAVID SOELDNER
Autor knih Naše krev je Sparta (2004), Sparta Praha srdce naše (2007) a Legenda Sparta (2018)
