Karel Gut

NEJDÉLE SLOUŽÍCÍ KAPITÁN – 11 SEZON V ŘADĚ, ČTYŘI A PŮL ROKU NA POSTU TRENÉRA

Jeho spojení s hokejovou Spartou je v mnoha ohledech jedinečné. Žádný jiný hráč tak dlouho nezastával funkci kapitána, kterou mu obratem přiklepli i při premiéře v národním týmu. Jako by se snad s céčkem na prsou narodil. Jako první ze sparťanských obránců se v ligovém utkání radoval z hattricku. O jedenáct let později pak jako první v historii klubu zaskočil v rozehrané sezoně na postu trenéra za rovněž prvního, předčasně odvolaného kolegu, Přemysla Hainého. A jeho gól, jediný na straně Sparty, který zaznamenal pouhých šest minut před koncem klíčového utkání s brněnskou Rudou hvězdou na vyprodané Štvanici 8. února 1954, kdy obkroužil soupeřovu klec a hbitě zasunul kotouč do štěrbiny mezi bližší tyčkou a chrániči brankáře Koloucha, zachránil konečnou remízu 1:1 i obhajobu mistrovského titulu!

Karel Gut se narodil 16. září 1927 v Uhříněvsi. Byl typickým příkladem sportovně založeného, hyperaktivního kluka, přezdívaného „dítě hřiště“. Přes léto se bavil fotbalem, a v zimě? S velkými palčáky na rukou od maminky a starými čepicemi po tátovi na kolenou – místo chráničů – honil s bruslemi na kličku puk až do tmy.

První kontakt se Spartou uskutečnil na přelomu 40. a 50. let, kdy jako dvaadvacetiletý nastoupil na vojnu do ATK Praha. Jenže už dříve dal slib kamarádům, že po návratu do civilu půjde za nimi do Tatry Smíchov. Slovo dodržel. A posilou „spartakovců“, v tu chvíli úřadujících přeborníků republiky, se stal až v polovině roku 1953. Paradoxně, při sparťanských triumfech z první poloviny 50. let, se minul s Františkem Tikalem, osudovým to spoluhráčem, s nímž následně vytvořil vyhlášenou dvojici v lize, i reprezentaci. Role si rozdělili snadno. František se držel vzadu, Gut hrál i dopředu. Měl k tomu správné vlohy a zkušenosti.

Vždyť na ledě začínal jako střední útočník, a v útoku si to vyzkoušel také v pozemním hokeji. Spolupráce s Tikalem se přitom až pohádkově obešla bez excesů. Ať se hrálo, jak se hrálo, ať kdokoliv z nich měl větší či menší vinu na inkasované brance, nikdy mezi nimi nepadlo špatné slovo, nic si nevyčítali.

Zadák se zkušenostmi z devíti světových šampionátů, tří zimních olympiád a 114 zápasů v národním mužstvu, strávil v lize čtrnáct sezon. Z toho jedenáct se sparťanskou dvojkou na zádech. Počet přesných tref do sítě soupeřů se zastavil u čísla 86. A jen deset z nich nemělo sparťanskou vizitku. Pak se doslova ze dne na den přesunul na post trenéra. Od bývalých spoluhráčů, nyní svěřenců, vyžadoval stoprocentní přístup k tréninku i k zápasům, stejně jako dochvilnost při plnění všech povinností ligového hokejisty. V kabině z toho radost neměli. Domnívali se, že je zbytečně přísný, třeba tím, že ústní výtky občas následovala i nějaká ta pokuta.

Paradoxně, právě bývalý úspěšný hráč, který si respekt z ledu přenesl i na střídačku, musel čelit první, trochu humorné „vzpouře“ sparťanských hokejistů. V sezoně 1965/66, kdy si vymohli zvýšení prémií o dvě stě korun tím, že se z obvyklé předzápasové procházky Stromovkou vypařili a odmítali nastoupit k utkání s Brnem před vyprodanou Sportovní halou.

Jako trenér působil Karel Gut i v německém Landshutu, s nímž získal dva mistrovské tituly. A především – u československé reprezentace, kterou s Jánem Starším nasměroval k největším úspěchům v 70. letech. Ke dvěma titulům mistrů světa 1976 a 1977, nebo k slavnému a vůbec prvnímu vítězství hokejistů Československa nad nejlepšími profesionály „javorových listů“, při premiérovém ročníku Kanadského poháru.

Až do roku 2004 působil ve funkci předsedy ČSLH a v souvislosti se stoletým jubileem byl zvolen do historického All stars týmu Sparty. Zemřel po delší nemoci 6. ledna 2014.

DAVID SOELDNER
Autor knih Naše krev je Sparta (2004), Sparta Praha srdce naše (2007) a Legenda Sparta (2018)

×
Dnes v 17:20 | Muži
HC Škoda Plzeň
HC Sparta Praha