ZA SPARTU VÁLEL NA KLUZIŠTI I NA TRÁVNÍKU. A POTOM? TENISOVÁ LEGENDA!
Pocházel z chudé pekařské rodiny, jakou si dnes ani nedovedeme představit. Měl třináct sourozenců, z nichž jen sedm se dožilo plnoletosti. Ale žádný se nestal tak úspěšným, jako on. Cílevědomě šel za sportovním snem, zúročil vrozený talent a získal věhlas přesahující hranice rodné země, i evropského kontinentu. Po celém světě! A ten byl především tenisový. Jeho vrstevník a velký soupeř, Američan Vinnie Richards, prohlásil, že je Fredem Astairem tenisových kurtů, po nichž tančí s bezchybnými údery přes síť. Jenže s tenisovou raketou se skutečně živil, a to předznamenalo začátek konce jiné sportovní dráhy, té hokejové. Přišel v roce 1925. Nejdříve jediným gólem krátké reprezentační kariéry rozhodl klíčový zápas se Švýcarskem a národní mužstvo posunul k titulu mistra Evropy. Pak se poprvé stal profesionálním mistrem světa v tenise. A s ohledem na pravidlo Mezinárodní hokejové federace se nesměl zúčastnit žádného dalšího vrcholného turnaje. Hokej i kopaná, z větší části ve sparťanských službách, definitivně ustoupily bílé konkurenci.
Karel Koželuh se narodil 7.3.1895 v Praze. Jako synek nepříliš majetného pekařského pomocníka si od útlého věku přivydělával coby sběrač míčků na kurtech. A zároveň piloval vlastní talent pro tuto hru předválečných gentlemanů. Protože byl obrovský, už ve čtrnácti letech pracoval za byt a za stravu jako tenisový trenér v Mnichově a vydělával si 80 marek měsíčně!
Kromě tenisu ovšem zazářil i v kolektivních sportech. Shodně v dresu pražské Sparty. Jak v kopané, tak v hokeji, to dotáhl do reprezentace! Na zeleném trávníku v roce 1917 i do rakouské. Ačkoliv za fotbalovou Spartu sehrál pouhých 46 utkání, nastřílel úchvatných 34 branek. Spoluhráčem mu byl další ze slavných sportovních obojživelníků, Karel Pešek, řečený „Káďa“. V hokeji přímo v jedné obranné dvojici. Oba byli podle pamětníků při ofenzivních výpadech, k nimž tíhli právě díky praxi z kopané, mnohem nebezpečnější, než mnozí plnokrevní hokejoví útočníci.
V roce 1915 se podílí na zisku titulu přeborníka Prahy. Nejdříve v bandy na ledě, a poté, vůbec poprvé v historii Sparty, i v ledním hokeji. Jenže válečné šílenství už buší na dveře. Před nástupem na frontu se Koželuh zachraňuje přestupem do německého fotbalového klubu z Teplic.
Trvá to sedm let, než se zase objeví ve Spartě hokejové, už po boku Peky, Tožičky, Malečka a opět „Kádi“ Peška. Ale dělat dva, nebo dokonce tři sporty, na nejvyšší úrovni? To nešlo do nekonečna. Finální specializaci napomohlo ono nařízení hokejových bafuňářů z Mezinárodní federace. A od roku 1925 už Koželuh sklízí úspěchy jen na tenisových dvorcích, kde se utkává s dalšími legendami „bílého“ sportu, Richardsem, Tildenem, Perrym nebo Vinesem.
V roce 1930 je podruhé profesionálním mistrem světa, třikrát, v letech 1929, 1932 a 1937, profesionálním šampiónem USA. V žádném případě ale není sportovním Mirkem Dušínem, idolem mládeže bez vad na kráse. Nikdy nepohrdnul sklenkou dobrého alkoholu, a kuřácká vášeň? Ta pronásledovala Koželuha až na sportoviště – oblíbené cigárko si údajně neodpustil ani mezi jednotlivými gamy na tenisovém kurtu! Na kondici a výkonnosti však slabost pro cigaretový dým neměla negativní dopad. Vždyť ještě v době, kdy oslavil kulatou padesátku, figuroval v profesionálním žebříčku na šestém místě a ve čtyřhře byl nekorunovanou jedničkou!
Už od roku 1922 se druhým domovem Karla Koželuha staly Spojené státy americké. Hodně času trávil na Floridě a za druhé světové války tam společně s mladším bratrem Janem trénoval a hrál nejen ve prospěch Červeného kříže, ale za nemalý peníz vyučoval tenisu i v milionářském klubu. Mezi jeho žáky patřili nejbohatší z nejbohatších mužů v USA. Ford mladší, Rockefeller, či boxerský mistr světa nejtěžší váhové kategorie, Gene Tunney. Později se stal i právoplatným členem tohoto exkluzivního klubu.
Když ale utichl hřmot zbraní, trochu nepochopitelně a v nepříliš vhodnou chvíli, v období nástupu komunistů k moci, se Koželuh vrátil do vlasti. V letech 1947 až 1949 je nehrajícím kapitánem československého Daviscupového mužstva. Přes veškerou skromnost a přátelskou povahu by jeho budoucnost v totalitním státě nemohla mít růžovou barvu, osud však rozhodl za něj.
Předčasně a tragicky – 27. dubna 1950 ve věku 55 let zahynul v roli spolujezdce při noční automobilové nehodě v Klánovicích u Prahy, když se vracel domů. Do domu, který si tam po vzoru toho, jaký předtím vlastnil v Americe, postavil. Jeho šofér čelně narazil do neosvětleného nákladního vozu naloženého kládami. V roce 2006 byla legenda našeho sportu, ale i předválečné a prvorepublikové hokejové Sparty, in memoriam, uvedena do Mezinárodní síně tenisové slávy.
DAVID SOELDNER
Autor knih Naše krev je Sparta (2004), Sparta Praha srdce naše (2007) a Legenda Sparta (2018)
