ČTVRTÝ ÚTOČNÍK NA PLACE, MASKOVANÝ ZA OBRÁNCE A SE STŘÍBREM Z OLYMPIÁDY
Bylo mu už dvanáct a lednímu hokeji zatím nevěnoval větší pozornost. Když ho ale spolužák přemluvil, ať ho doprovodí na trénink a osobně se přesvědčí, jak to u nich v oddíle chodí, a zda by neměl šanci se v něm výrazněji uplatnit, kývl hlavou, vzal brusle a vyrazil na stadion – aby se za chvíli zase smutně vracel domů. Trenéři pražského Motorletu ho totiž briskně vyprovodili z ledové plochy s tím, že když neumí bruslit, nemá tam co pohledávat! Ale to byla pro Karla ta nejlepší motivace. Políček, který ho inspiroval, aby to po půl roce usilovného pilování bruslařské techniky zkusil podruhé. Tentokrát mu dveře neukázali. Mohl zůstat a nastartovat kariéru, jejímž vrcholem byl podíl na zisku stříbrné medaile ze zimních olympijských her 1968 ve francouzském Genoblu, včetně prestižního vítězství nad Sovětským svazem 5:4. A zajímavé bylo i barvité působení ve Spartě v roli ofenzivního, střelecky mimořádně disponovaného obránce.
Jeho hlad po vstřelených gólech byl tak silný, že často opuštěl prostor u vlastní branky a vydával se na zteč na druhou polovinu kluziště, což mu jeho parťáci z obrany, mimo jiné legendární František Tikal, vyčítali s tím, že je nechává při plnění základních povinností na holičkách, a oni za něj musí hasit hrozící nebezpečí. Celý tým ale samozřejmě kvitoval, pokud Masopustovy výlety skončily gólem přímo z jeho hokejky. A že jich bylo! Během patnácti sezon v nejvyšší hokejové soutěži jich nastřílel 114. A nejvíc – patnáct – v sezoně 1966/67 v dresu Sparty, v jejíž základní sestavě se jako rodilý Pražák zabydlel po návratu z povinné vojenské služby u jihlavské Dukly, s níž si vybojoval jednu bronzovou medaili. Mimochodem, deset a více branek nasázel za Spartu soupeřům hned čtyřikrát. Jeho nejlepší zápas se datuje do ledna 1967, kdy v holešovické Sportovní hale překonal brankáře Litvínova čtyřikrát. O měsíc později si připsal hattrick proti Pardubicím, stejně jako o dva roky později v duelu s Českými Budějovicemi, tam to zvládl ve třetí třetině během pouhých čtyř minut!
Pro skutečnost, že byl víc než zarputilým obráncem „maskovaným útočníkem“ a zdatným kanonýrem, měl jednoduché vysvětlení. Říkal, že od samého začátku chtěl dávat góly. Ale ať přišel kamkoliv, vždy ho postavili do obrany. A protože on o kariéře pasivního specialisty na defenzívy nikdy netoužil, při každé sebemenší příležitosti se pokoušel o rychlý útok, a hlavně o zakončení. Mezi tyče se uměl trefit dvěma základními způsoby. Buď střelou od modré čáry nebo z ryze útočných akcí. Rychlá, překvapivá, a především přesná rána? To byl základ na cestě k úspěchu v podání Karla Masopusta. Paradoxně, jednotlivé góly, ani když jich bylo v jeden den povícero, nijak mimořádně a okázale neprožíval.
Jeho první konec ve Spartě po sedmi, co do individuálních statistik povedených sezonách způsobily neshody s novým mužem na střídačce, trenérem Hainým, s nímž si nepadl do oka. Proto sebral hokejovou výstroj a posílil konkurenci – obranu českobudějovického Motoru. Netrvalo ale dlouho a na povel ho tam dostal jemu velmi blízký člověk, Luděk Bukač, se kterým se pak po čtyřech letech zase z jihu Čech vrátil do Sparty. Jenže obnovené spojenectví nevydrželo dlouho. Pouhou sezónu a důvod byl kuriózní a pikantní zároveň. Někdejší spoluhráč, v tu chvíli už nekompromisní a ambiciózní trenér, ale také švagr, cílil na mladé hráče. A mezi ním a staršími borci rostla nepřekonatelná bariéra protichůdných představ mimo jiné o plnění zadaných úkolů a herní i osobní disciplíně. Ani příbuzenský vztah tak neobměkčil Bukačovu známou netoleranci ke kouření, Masopustově to vášnivé neřesti.
Po sezoně 1975/76, kdy v nejvyšší soutěži ještě vypomáhal brněnskému Ingstavu, ukončil v Kristových letech aktivní kariéru s tím, že má soudnost a nemíní to šmrdlat dál někde o patro níž. Trenéřina ho příliš nelákala, i když si ji také vyzkoušel, mimo jiné v Německu. Zároveň ale dokončil dálkové studium na FAMU a s velkou chutí pracoval jako asistent produkce v Krátkém filmu, aby si po Sametové revoluci nakrátko založil vlastní produkční firmu. Jenže od té zase zběhl – k hokeji. Celé dvě dekády, až do roku 2013 a do odchodu na zasloužený odpočinek, ještě pracoval jako úspěšný evropský skaut pro klub NHL, San Jose Sharks.
Karel Masopust, který se narodil 4. října 1942 v Praze, získal se Spartou jedno ligové stříbro a třikrát bronz. V jejím dresu odehrál 272 utkání a nastřílel 76 branek. V rodném městě pak 25. května 2019 i zemřel.
DAVID SOELDNER
Autor knih Naše krev je Sparta (2004), Sparta Praha srdce naše (2007) a Legenda Sparta (2018)
