V DRESU SPARTY 133 GÓLŮ A Z TOHO 7 HATTRICKŮ. I DÍKY TROJÁKOVU PROROCTVÍ.
Na zeleném pažitu válel v kopačkách a s fotbalovou merunou za Bohemku, na ledovém zrcadle zase na bruslích, s dřevěnou holí v ruce a černým toušem na její čepeli za legendární LTC na Štvanici. Jak? Velmi dobře! Vždyť se v obou sportech stal dorosteneckým mistrem republiky a jako „dospělý“ hrál nejvyšší soutěže v našich nejpopulárnějších sportovních odvětvích souběžně. Ba dokonce, občas i v jeden den! A když štulpny a propocený dres odložil na věšák jednou provždy, a převlékl se do civilního úboru, maloval u rýsovacího prkna smělé projekty, později vyučoval na střední škole, a na „vedlejšák“ zprostředkovával fanouškům ledního hokeje odborné názory v erudovaných článcích na stránkách tuzemského sportovního tisku. Zejména v týdeníku Gól. Ano. Všestrannost nebývá cizí mnoha lidem. Málokdy se ale tato vlastnost ve všech oborech, pracovních či sportovních, snoubí i s patřičnou kvalitou. On, právem ověnčený titulem inženýra, byl jednou ze světlých výjimek.
Miloslav Charouzd se narodil 15.8.1928 v Praze. V pěti letech si nazul brusle poprvé a vyjel brázdit ledové zrcadlo, vyčarované tuhou zimou na zamrzlém strašnickém rybníčku. Už od žáků řádil na levém křídle slavného klubu LTC Praha, pak za HC Stadión Podolí, Tatru Smíchov, ÚDA Praha a od roku 1954, po následujících jedenáct sezón, za Spartu, která si tehdy musela nechat říkat – Spartak Sokolovo. Konstruktivní útočník s dobrou technikou hole a citem pro zakončení nastřílel během sedmnácti ligových ročníků přes 180 gólů, z toho 133 ve sparťanských službách.
Ještě lepším „průměrným“ zakončením se mohl pochlubit v reprezentačním dresu, kde v pouhých 49 utkáních zaznamenal 42 branek. Ale kdo ví, co by se stalo nebo nestalo, nebýt jednoho dobře míněného rozhovoru krátce před velkou tragédií, která i jemu změnila život a sportovní priority. Dost možná, že by v opačném případě upřednostnil ony kopačky a fotbalový trávník. Premiéru mezi tuzemskou elitou si na něm prožil na jaře 1948. A jakou! Proti Slavii a s nejzodpovědnějším ze všech zodpovědných úkolů, zastoupit nemocného Václava Jíru a uhlídat legendárního kanonýra, Pepi Bicana! Klokani se ale pochlapili, a i s přispěním tehdy dvacetiletého záložníka Charouzda porazili přetěžkého soupeře 3:2. V tu dobu se misky vah převážily na stranu kopané. Zejména proto, že krátce předtím ulovilo hokejové LTC vytouženého Václava Roziňáka a jako kompenzaci za přestup odeslalo do Podolí nad sportovním osudem váhajícího mladíčka.
Jenže Charouzd dal na slova staršího spoluhráče a návdavkem svého tajného hokejového vzoru, Ladislava Trojáka. Ten mu krátce před tím, než se navždy ztratil kdesi v rozbouřených vodách lamanšského průlivu, důrazně, byť kamarádsky, promluvil do duše. A zdůraznil, ať vsadí na hokej. Tam je a tam bude jeho pravé místo. Netušil, že místo, které se pro něj po letecké havárii uvolní, bude právě jeho a dalších tří tragicky zesnulých reprezentantů z kádru LTC, do něhož byl Charouzd obratem povolán zpátky. Brusle vyhrály nad kopačkami, a jen o pár měsíců později, v pouhých jedenadvaceti letech, a s číslem devět na zádech, které předtím patřilo Trojákovi, si z hokejového mistrovství světa 1949 ve Stockholmu přivezl zlatou medaili!
Co na tom, že jako nehrající náhradník. Rodnou vlast reprezentoval víckrát, i o tři roky později na olympijských hrách, kde pětkrát skóroval.
Triumfu na ligové úrovni se ve sparťanském Spartaku Sokolovo nedočkal. A to přesto, že hrál a střílel góly po boku „Vovky“ Zábrodského, se kterým na konci 50. let vzal pod ochranná křídla v elitní formaci začínajícího Luďka Bukače. S mužstvem stihl přesun ze Štvanice do Sportovní haly i několik významných osobních a klubových vrcholů. První hattrick zaznamenal v listopadu 1956 při destrukci Králova Pole 15:0. Poslední, a už sedmý (víc jich mají na kontě jen Zábrodský a Havel), v říjnu 1962 proti Kladnu.
Radoval se také z podílu na dvou vítězstvích na prestižním Spenglerově poháru ve švýcarském Davosu v letech 1962 a 1963. Pro mladé spoluhráče byl tento „poctivý, férový chlap“ vzorem právě i lidskými vlastnostmi. Nikdy nikomu neřekl křivého slova. Nenadával, a to ani v zápalu boje na kluzišti. Neuvěřitelně činorodý a přátelský člověk, Miloslav Charouzd, zemřel 25. června 2001 ve věku nedožitých třiasedmdesáti let.
DAVID SOELDNER
Autor knih Naše krev je Sparta (2004), Sparta Praha srdce naše (2007) a Legenda Sparta (2018)
