MALÝ POSTAVOU, VELKÝ VÝKONY. S TITULEM I KORUNOU PRO KRÁLE PRODUKTIVITY
Na vlastní kůži poznal, jaké to je – hrát proti Spartě a poté za ni. A co je zapotřebí, abyste ji porazili nebo v jejím dresu, který na soupeře funguje jako rudé plátno na býka, vyhráli i mistrovský titul. Nejen na jeho prvních štacích v extralize, v Pardubicích a Hradci Králové, se na sparťany vypisovaly až dvojnásobné prémie. A i když se předtím třikrát prohrálo, pokud se porazila Sparta, bylo vše zapomenuto. S až přehnanou motivací soupeřů se pak musel vyrovnat na opačné straně barikády. Adekvátně svému nevelkému vzrůstu. S pouhými 173 centimetry se v osobních soubojích nikdy nevyžíval. Jenže když se hrálo doma, potřeboval cítit kontakt s diváky. A na Spartě se na podobné okamžiky tradičně čekalo. Až někdo někoho srazí, s někým se chytne. A pokud se mu zdálo, že obecenstvo je ztuhlé a mužstvu tápe, chtěl s tím něco udělat. Neměl na to, zahodit rukavice a poprat se. Ale když do soupeře aspoň strčil a začal se pošťuchovat? Divák se probudil. Kromě toho mu předkládal příkladnou porci bojovnosti, technické vyzrálosti a přehledu ve hře, s podílem na mnoha vstřelených brankách.
Patrik Martinec se narodil 4. září 1971 v Jilemnici. Původně hrál „Máťa“ i kopanou, dokonce to s dorostem dotáhl do reprezentace. V sedmnácti letech se ale definitivně rozhodl, zaměřit se jen na sportovní odvětví, v němž si za vzor vybral jmenovce Vladimíra, a jeho generační souputníky Jiřího Holíka a Ivana Hlinku. Poté, co prošel průpravou mládežnických kategorií, otrkal se mezi dospělými v kádru nejbližších východočeských rivalů, Pardubic, resp. Hradce Králové (i s o dva roky mladím bratrem Tomášem). A poté přijal nabídku Sparty, kde na sebe obratem upozornil. První gól zaznamenal 16. září 1994 po přihrávce Miroslava Hlinky hned při druhém střídání prvního duelu ve Sportovní hale proti Českým Budějovicím. Následně sbíral zkušenosti ve formaci, která neměla ve sparťanských dějinách obdoby. Se dvěma rusky hovořícími spoluhráči, Potajčukem a Tkačukem. Technicky vyzrálému útočníkovi, jehož herní projev nejlépe vystihla slova – rychlý, hravý a šikovný – se později, v době, kdy už byl sám jednou z klíčových osobností, nejlépe dařilo ve společnosti Richarda Žemličky a Jiřího Zelenky.
Ačkoliv nepatřil mezi sportovce, kteří se přehnaně hlídají, a mezi ligovými zápasy si čas od času poručil od manželky pořádnou porci domácí svíčkové, na ledě nic nevypustil. A jako řada tehdejších spoluhráčů nejen mezi mantinely. Vždyť vítězná mentalita mužstva, co na přelomu milénia postoupilo vždy minimálně do semifinále play off, opakovaně do finále a během sedmi let vybojovalo čtyři tituly, se utvářela při speciálních, drsných předsezonních soustředěních v Nymburce. V rámci speciální „letní olympiády“, na níž se běhaly štafety, hrál fotbálek, basketbal či vodní pólo. A kde se nikdo s nikým nemazlil, protože nikdo neuměl ani nechtěl prohrát. První odměnou bylo sesazení vsetínské dynastie z extraligového trůnu.
O rok později (2001) sváděl do poslední sirény posledního kola základní části vyrovnanou bitvu o vítězství v soutěži produktivity, která však měla skandální dohru. Přetahovanou Martince a znojemského Marka Urama měly ve prospěch druhého rozhodnout dvě fiktivní přihrávky, co mu úmyslně připsal jeden z činovníků v boxu časoměřičů. Podvod byl odhalen. A Martinec se stal šestým sparťanem od roku 1968, pyšnícím se titulem krále extraligové produktivity. Přitom on sám se o to, kolik má gólů nebo asistencí, s přibývajícím věkem nezajímal, a víc mu záleželo na výsledku mužstva. Naneštěstí, na obhajobě titulu se poté, co ve čtvrtfinále s Litvínovem utrpěl zlomeninu vřetenní kosti, nepodílel, a Sparta druhé finále se Vsetínem v řadě nezvládla. Patrikovo sparťanské angažmá pak přerušilo roční hostování v ruské Kazani, aby se v dresu s velkým „S“ objevil už jen na jednu sezonu v éře turbulentních obměn kádru, a tak trochu nuceně přestoupil k městskému rivalovi ze Slavie (2003). Poslední zápasy na českých kluzištích odehrál v barvách Litvínova a v polovině roku 2005 se vydal na dalekou cestu. Vyzkoušet si specifika asijské hokejové ligy, v týmu z jihokorejského Soulu, Anyang Halla, kde po šesti sezonách ukončil profesionální kariéru.
Následně si zase připomněl, jak to chodí ve Spartě. Tentokrát ovšem z postu druhého trenéra A-týmu po boku Josefa Jandače (2011/12). Následoval přesun z ledu do kanceláře, v níž řešil záležitosti spojené s funkcí sportovního manažera. A po druhém návratu z Jižní Koreje, kde si vybudoval renomé i jako trenér, to coby asistent na jaře 2022 dotáhl s Českými Budějovicemi do semifinále play off, paradoxně proti Spartě, do které se v identické pozici trenérského asistenta vrátil do třetice. Ještě jako střední útočník odehrál Patrik Martinec během 8 sezon ve Spartě 454 utkání s bilancí 143 gólů, 289 přihrávek a 432 kanadských bodů. Historicky šestý nejproduktivnější hráč klubu byl ve sparťanském dresu dvakrát nejlepším nahrávačem extraligy, jednou lídrem produktivity. A zlatým hřebem kariéry zůstává podíl na mistrovském titulu z roku 2000.
DAVID SOELDNER
Autor knih Naše krev je Sparta (2004), Sparta Praha srdce naše (2007) a Legenda Sparta (2018)
