Od čtvrtého finálového zápasu se čekalo, že změní prozatímní zaběhnutá pravidla této série, a byla to opět Slavia, která se po opatrném startu zápasu vrhla na svého odvěkého rivala. V sedmé minutě ještě domácí těžili z nedávného Prorokova vyloučení, a zuby nehty se drželi v útočné třetině. Jenže se motali v rohu tak nemotorně, že si přímo říkali o nějakou protiakci. A ta přišla okamžitě. Beránek se na pravém mantinelu zmocnil kotouče a ihned se, podporován Tomicou a z trestné lavice se navrátivším Prorokem, vydal na zteč vstříc domácí obraně. Slávistický kapitán vypustil svou obvyklou ránu zápěstím, která se rázem odrazila na druhou stranu brankoviště, kde nečinilo Prorokovi problém vesele poskakujícímu puku udat směr do Břízovy klece. Ještě než Vršovičtí udeřili podruhé, vylekalo je nahození Vykoukala zpoza modré čáry, které Franěk neudržel před dravě se dopředu hrnoucím Hlinkou. Namísto vyrovnání ale přišel další zásah na opačném pólu kluziště. Sobotka zkusil z pravého kruhu vystřelit, ale trefil jen Tomana. Ihned však dostal puk zpět pod kontrolu, takže neváhal našlápnout kolem zaskočeného beka. Když se dostal za branku, nečekaně vrátil do brankoviště na Proroka, jehož okamžité zakončení do protilehlého vinglu Břízovy klece bylo hodné hráče s jeho zkušenostmi.

A zanedlouho mohlo být na hostující střídačce ještě veseleji. Kadlec přenechal na modré chytrou zadovku Vlasákovi, který se nepáral s nějakým vymýšlením kliček – zavřel oči a nebýt Břízova mladického postřehu, skončil by důrazný příklep slávistického kouzelníka u protilehlé tyče. I nadále byli o poznání živější hráči v bílém. V poslední době velmi dobře hrající Divíšek došel svým charakteristickým způsobem do útočného pásma, kde skvěle vybídl ke střele z druhé vlny najíždějícího Dlouhého. Slávistická třináctka ale místo zakončení hledala pokrytého Vondrku, a slibně vyhlížející situace vyšuměla do prázdna.

Prostřední část začala další velká příležitost hostů - Vlasák posílal žabičku před bránu volnému Supovi, ovšem záměry slávistického dua zmařil na poslední chvíli jemnou tečí Hanzlík. Fyzikální zákony donutily Michala Supa symbolicky máchnout hokejkou, jenže puk na její čepeli bychom hledali marně. Následně byl podruhé vyloučen “miláček“ sparťanských fanoušků Radek Duda a během přesilovky se do nadějné pozice propracoval Kratěna. Jenže trefil jen Fraňkovu masku a dorážející Straka svou energii vynaložil marně…

Osmnáct vteřin dvojnásobné početní výhody stačilo Slávistům v pětadvacáté minutě k vytvoření hodně nebezpečné šance. Beránek poslal na Vlasáka napříč brankovištěm puk, který na hokejce vyhlášeného technika nepobyl ani vteřinu, a okamžitě směřoval do brány. Ovšem jistý muž ve středních letech jménem Petr Bříza byl u své pravé tyče dříve, než bys řekl gól, a jeho beton se Vlasákově pokusu jen vysmál. Domácí, hnáni úžasným – a opět rekordním – publikem, vystrčili růžky, sotva se hrací doba přehoupla do své druhé poloviny. No, vlastně to byly docela velké rohy…

Vše začal Marek, který ukončil Žižkovo trápení s poskakujícím kotoučem, a s mnoha díky si jej vypůjčil. Jediný Novák pak musel čelit nájezdu nejproduktivnějšího hráče základní části, kterému se vydal na pomoc Kašpařík, který také od Marka dostal očekávanou přihrávku. Avšak namísto jakéhokoliv ohrožení Fraňka volil zpětný pas, kterému chyběla přesnost, a celou nadějně se tvářící akci tak – lidově řečeno – pěkně “zvoslil.“ Na Břízovi si následně vylámal zuby švih ujíždějícího Bednáře, a aby bylo vyjádřeno přelévání hry z jedné strany na druhou i šancemi, ukázal se opět Jan Marek. Tentokrát jindřichohradecký odchovanec ideálně našel Netíka. Ten když za pár desítek vteřin na kostce nad ledem viděl, jak moc sám byl před Fraňkem, musel si rvát vlasy. Jemu totiž v takovéto situaci sklouzl puk!

A přišla poslední třetina. Optimističtí sparťanští fanoušci možná čekali, že jejich miláčkové opět ve finální fázi zaberou, ale to, co domácí předvedli, nepředvídal asi nikdo….
40:15 – V obranném pásmu zakládá útok Tomica, ale namísto dopředu rozjetého Kadlece uvolňuje opačně směřujícího Hlinku, který se s lehkostí vyhýbá opařeným slávistickým bekům, a po svém vítá Fraňka ve třetí dvacetiminutovce.
42:58 – Petr Ton se dostává do situace, kvůli níž přišel na tento svět. Markova dokonalá přihrávka jej nachází najetého mezi obránci Slavie, které vzápětí sparťanský kanonýr nechává jen v roli pozorovatelů za svými zády. A Fraňkovi nedává šanci.
Hosté si vzali oddechový čas, jinak by možná byli zralí na třetí gól.

Následoval hokej - bez nadsázky - světové úrovně. Skvělí střelci ve skvělých pozicích ztroskotávali na skvělých brankářích. A to na jedné i na druhé straně. Jedinou výjimku představovalo další přečíslení Sparty ve třiapadesáté minutě, v které vyústila přece jen větší aktivita holešovického týmu. Zoufalý Novák jen přihlížel, jak před ním posílá Hlinka gólovou asistenci Michalu Sivkovi. Jím vyslaný projektil ťukl do pravé Fraňkovy tyče a skončil za zády hostujícího brankáře. Atmosféra na přecpaných tribunách se dala srovnávat s riodejaneirským karnevalem…

Slávisté to pak zkoušeli všemi možnými prostředky, ovšem buď se neprobili do pořádné příležitosti nebo je přivedl k šílenství svými zákroky Petr Bříza – třeba jako v osmapadesáté minutě, kdy během několika málo sekund zastavil dva pokusy Supa a ještě jeden v podání Vlasáka. Ani šestice bíločervených bruslařů už pak v samém závěru nezlomila vývoj zápasu, a Sparta si tak po senzačním výkonu dokráčela k velmi nadějnému vedení 3:1 v sérii, když vyhrála i druhý zápas finále v T- Mobile Areně a opět o svém úspěchu rozhodla v posledním dějství nádherného představení.