Hostujícímu týmu chyběly některé opory, včetně brankáře Břízy. Jeho mladý náhradník Pöpperle jej ale dokázal plnohodnotně nahradit. Vsetín tentokrát neměl ve stratu zápasu problémy s motivací, ačkoliv zpočátku projevoval vůči silnému soupeři úctu a na Pöpperleho vysílal střely především z uctivé vzdálenosti. Obě mužstva hrály po celou dobu tvrdě, na hranici pravidel a občas i za ní. Tribuny se bavily nefalšovanými „hity,“ kterými se premiérově počastovali Demel s Chabadou. První šance přišly ze strany Sparty, prim hrál především hbitý Olesz, který se dvakrát sám ocitl před Čechmánkem – v prvním případě mířil nad, ve druhém jej vsetínský brankář dokázal vybruslit. To už ovšem domácí zjistili, že se Spartou by se mohlo hrát i otevřenější hokej. Stále častěji byl v plné permanenci brankář Pöpperle. Vsetín si vytvořil slibné šance v přesilových hrách, při závarech v brankovišti byl blízko vedoucímu gólu Klesla a Somík. Neuspěli, Vsetín ale přichystal soupeři dva výstavní góly do šatny. 50 vteřin před sirénou propálil Pöpperleho betony Gřegořek, jemuž krásně do jízdy poslal puk Somík. Než se stačil soupeř zkonsolidovat, vtrhl do útočné třetiny kompletní Vakův útok a jeho šéf a zároveň nejlepší střelec Vsetína dokonal ranou do prázdné branky předchozí biliárovou kombinaci Demla s Radivojevičem.

Vsetín tentokráte nenechal předchozí entuziasmus v šatně, ale i ve druhé třetině pokračoval v aktivní a nátlakové hře, která přinášela příležitosti ke skórování. Vsetín ale dlouho nebyl s to zúročit svou převahu střelecky. Frolo v ideální pozici mezi kruhy přestřelil, Somík sám před sparťanským brankářem přetáhl pokus o bekhendové zakončení. Přísný sudí Homola poté ukončil nápor domácího celku, když v krátkém rozmezí poslal na trestnou lavici Vaka s Frolem. Sparta se rázem ocitla před 101 vteřin trvající dvojnásobnou početní výhodou. Ve zlomové chvíli ale Vsetín s urputností ubránil Čechmánkův čistý štít a sám strážce vsetínské branky k tomu přispěl několika famózními zákroky.

Při vyloučení Broše naopak udeřil Vsetín, Pöpperle pouze vyrazil Kleslovo nahození od modré a Somík si z dorážkou věděl rady. Vedení o tři góly jen navýšilo vsetínské sebevědomím, naopak Sparta začala na vedoucí mužstvo soutěže nezvykle chybovat. Při rozehrávce namazal Majeský Veselému, který chladnokrevně pokořil Pöpperleho počtvrté. To už na Lapači zavládla euforie, na ledě se ovšem přiostřovalo. Radivojevič v roli mstitele zasypal ranami nečistě hrajícího Olesze, ve všeobecně narůstající nervozitě málem zanikla spálená tutovka Procházky, který osm vteřin před sirénou nezpracoval puk před volnou brankou. Čechmánek ležel v ten moment bezmocně mimo brankoviště.

Závěrečná část byla napínavá především díky neustálému vylučování, Vsetín strávil prvních deset minut třetiny převážně ve čtyřech a ve dvou krátkých případech i ve třech. Domácí se bránili s buldočí výdrží, Sparta marně roztáčela útočné kolotoče. Gól vstřelila v krátkém meziobdobí, kdy byly obě mužstva kompletní. Čechmánkovu snahu o čisté konto pokazil dorážkou Netíkovy rány Chabada. Vyhecované utkání nakonec přineslo ještě dva góly. Po Radivojevičově průniku sklepl puk do sparťanské branky Selingr, debakl Sparty zmírnila trefa Kotrly, která ale zanikla v bouřlivých oslavách překvapivého, leč zcela zaslouženého vítězství Davida nad Goliášem.