Fotogalerie
Komentář
Na utkání mezi celky z opačných pólů tabulky si do vítkovické ČEZ arény našla cestu letošní nejvyšší návštěva. Ostravští rytíři vstoupili do zápasu aktivněji, ale dlouho jim trvalo najít si cestu přes ze zečátku spolehlivě působící sparťanskou obranu. Na druhé straně přestřelil z prostoru mezi kruhy Ton, podobně si vedl také vítkovický Sýkora.
Vítkovice svou aktivitu přetavily v úvodní branku. Punčochář našel nádhernou nahrávkou na útočné modré Jana Káňu a ten zkušeně mezi Pöpperleho betony otevřel gólový účet nedělního večera. Vyrovnáno mohlo být prakticky okamžitě. Philippovu střelu totiž tečoval jen těsně vedle levé tyče kapitán Výborný.
Navýšit skóre mohli svěřenci trenéra Trličíka v první početní výhodě zápasu. Vytvořili si několik dobrých střeleckých příležitostí, ale překonat podruhé Pöpperleho nedokázali. Když pak ani Vránova teč neměla přívlastek gólová, odcházelo se do kabin za hubeného domácího vedení.
Ve druhé třetině byly jednoznačně hlavním aspektem přesilové hry. V jedné z nich napřáhl na modré Ovčačík, sparťanský strážce svatyně kotouč vyrazil pouze před sebe, což nenechalo klidným Viktora Ujčíka, jenž zamířil přesně pod horní tyč. Neuběhly ani dvě minuty a početní výhodu využili také Sparťané. Na modré se do puku opřel Hanzlík a Marku Bartánusovi stačilo do jeho pokusu pouze vložit hůl a rozjásat menšinu sparťanských fanoušků.
Další přesilovou hru využily tentokrát Vítkovice. Obrana Pražanů nepochopitelně nechala mezi kruhy volného Vladimíra Svačinu a ten si vyčkal na správný moment, položil Pöpperleho a bez problémů zakončil.
Nebezpečně působily také sparťanské přesilovky. Vítkovické obranné čtveřice ovšem působily koncentrovanějším dojmem. V největší šanci pálil od modré Hanzlík, ale proti snížení byl skvělý Málkův zákrok. Pěkným sólovým průnikem se ještě v závěru třetiny prezentoval Kůrka, ale ke změně stavu to nevedlo.
Hned na začátku třetí tercie si Vítkovičtí vytvořili již tříbrankový náskok a šlo prakticky o gól jako přes kopírák. Trnkovu střelu totiž zametl do sítě za záda bezmocného Pöpperleho domácí kapitán Jiří Burger. Sparta nesložila zbraně. O několik momentů později trefil O´Brien břevno Málkovy klece. Za svou snahu se Pražané dočkali odměny v netradiční přesilovce čtyři na tři. Vykoukal napřáhl na modré a Marek Bartánus se již podruhé v zápase ocitl v roli přesného tečovatele.
Přesně v polovině poslední části viděli diváci skvělý boxerský souboj mezi Káňou a O´Brienem, navrch měl samozřejmě kanadský obránce ve sparťanských službách. Dostat se Vítkovicím na dosah jediné branky mohl Ton, nabral sice rychlost, ale trefil opět pouze břevno vítkovické kasy. Ještě větší příležitost se hostům naskýtala při dvou po sobě jdoucích domácích faulech. Ve dvojnásobné přesilovce se už ovšem projevovala sparťanská křeč.
V úplném závěru ještě vyzkoušeli hosté hru bez brankáře, čehož využil Juraj Sýkora přesnou trefou do prázdné klece. Vítkovičtí fanoušci mohli slavit, naopak Sparťané ani na osmý pokus na ledě soupeře nedokázali tříbodově zvítězit a jejich krize se tak stále prohlubuje.
Ohlasy trenérů
Mojmír Trličík (Vítkovice): Sparťané dokázali být v první třetině velice nepříjemní. Přesto jsme alespoň jednu jejich chybu dokázali využít, což nás uklidnilo. Pak jsme ve druhé třetině přidali z přesilovky druhý gól a myslím si, že jsme byli i lepším týmem. Jenže stav tři jedna po dvou třetinách nás trochu strhnul k tomu, že dáme další branky. Strhlo nás to k tomu, že místo statistiky mužstva se někteří soustředili na statistiky osobní a přestože jsme dali gól na čtyři jedna, tak k tomuto došlo. Z útočného postavení na buly, kdy jsme chtěli asi ujet, jsme byli vyloučeni, dostali branku a Sparta se zase zvedla. Produktivita, kterou jsme předváděli v přesilových hrách, dneska zabezpečila naše vítězství. Velice příjemně jsme překvapení z počtu diváků, kteří se rozhodli v neděli večer přijít na hokej. Patří jim naše poděkování.
David Volek (Sparta): Věděli jsme, že Vítkovice mají velice dobře bruslící a technicky vyspělé hráče. Proto jsme chtěli hrát precizně střední pásmo, což se nám dařilo v první třetině zhruba do první inkasované branky. Zmíněný pohyb útočníků nám dělal problémy, ze kterých vyplynula naše vyloučení, ve kterých byly Vítkovice stoprocentní. Mnohdy se nám nedařilo vyhodit puk z vlastní třetiny. Je to pro nás pátý zápas, kdy prohráváme o jednu, dvě, tentokrát o tři branky, a stojí to mnoho fyzických i psychických sil. V závěru jsme mohli se zápasem něco udělat, ale velimi špatně jsme sehráli přesilovku čtyři na tři a následně pět na tři.
