Perná chvilka pro Krakov však k jeho smůle nastala už v první minutě, kdy mu Pražané pořádně zatopili pod kotlem. Neuběhlo ani třicet vteřin, co Dziubinski s Vránou zkřížili hole při úvodním buly a v polské síti už se tetelil první kotouč. Petr Vrána se po přihrávce od Briana Ihnačáka přihnal přímo před Radziszewskiho, který boj s jeho projektilem namířeným mezi beton a vyrážečku prohrál.

Na ochozech v sektoru hostí by se krve nedořezal, když o další půl minuty později proměnil svoji šanci navrátilec Miroslav Forman, jehož výborná forma z minulé sezony očividně pokračuje. Urostlý forward obdržel na hranici pravého kruhu puk od kapitána týmu Hlinky a během vteřiny si už pokládal polskou „jedničku“, kterou prostřelil těsně pod horní spojnici kovové konstrukce. Již po minutě hry se tedy zdálo, že i druhé česko-polské utkání proběhne v obdobném duchu jako to první. Sparťané zabezpečení dvoubrankovým vedením disponovali výhodou, že mohou hrát v klidu a s rozvahou. Do gólové šance se nachomýtl Hrbas a nebezpečná byla i nepříjemná střela Procházky, ovšem Radziszewski se tentokrát už ošálit nenechal.

Krakov si ve své útočné polovině vytvořil jen málo příležitostí, ale i z toho mála se mu ve třinácté minutě podařilo vydolovat gól. Ostřílený pardál polského mančaftu Damian Slabon ujel zpoza hranice pravého kruhu rudo-černě oděným bekům a následně si mazaným způsobem vybral za cíl své střely slabinu brankáře Pöpperleho – touš mu prostřelil přímo mezi betony.

Pro dvaadvacátou minutu by se možná hodilo přirovnání „rychle nabyl, rychle pozbyl“. Matúš Chovan spolu s Jenčíkem a Drzewieckim předvedli nacvičenou přesilovkovou kombinaci, po které vzalo sparťanské vedení za své. Vymrštěný puk prosvištěl Pöpperlemu přímo pod lapačkou a bylo vyrovnáno. Dost možná k tomu přispělo i povzbuzování početného polského zájezdu fanoušků. Domácí mančaft naopak projevil velkou houževnatost, když se ihned po inkasované brance opět tlačil dopředu. Radziszewski si oddechl leda tak při přerušení, oproti tomu jeho kolega z protějšího brankoviště zůstal střežen svými spoluhráči z pole jako ten nejcennější poklad. Urbanowicz na něj s pukem na holi sice zkoušel vymyslet nějakou kulišárnu, ovšem bezvýsledně.

V následujících čtyřech minutách se Sparta vrátila do formy, v jaké ji vidíme úplně nejraději. Před brankoviště dobruslil Petr Kumstát, jehož blafák sice neobstál, ale Lukáš Pech se nehodlal jen tak vzdát. Polský gólman se sice snažil svými betony zabezpečit alespoň většinu brankoviště, nevysoký útočník ho však stejně pokořil.

Puk poté skákal z jedné sparťanské hole na druhou a hosté patřičně znejistěli. Rozjetou Spartu se snažili zastavovat na hranici i za hranicí pravidel, a za chvíli byli na ledě pouze ve třech. Dvojnásobná přesilovka nezůstala bez využití. Hlinka nahrál zpoza polské branky na již připraveného Tomáše Netíka, a ten zamířil přesně.

Druhé dvoubrankové vedení se ve sparťanských rukách dlouho neohřálo. Ještě před koncem prostřední periody totiž vyhrál boj s časem Damian Kapica, který využil nepřesné rozehrávky Pražanů.

Ani První minuty závěrečného dějství nebyly k domácím příliš shovívavé. Wróbelovu střelu zblokoval jeden ze sparťanských beků, ovšem dost nešťastným způsobem. Zároveň ji nechtěně přihrál dojíždějícímu Filipu Drzewieckimu, který pak úspěšně zakončil za maskovaného sparťana.

Polský soupeř se z minulého utkání zřejmě poučil, protože s takovouto urputností se sparťané v Krakově nesetkali. Již podruhé bylo během dnešního večera vyrovnáno. Polskému fanklubu pravděpodobně zatrnulo ve chvíli, kdy na Radziszewskiho dorážel trojlístek Tomáš Netík-Pech-Kumstát. První jmenovaný měl na holi o trochu více štěstí a v pětašedesáté minutě zatloukl pomyslný poslední hřebík, když obdržel Formanovu přihrávku a z pravého kruhu suverénně vystřelil do polské brány. V součtu šestý přesný zásah za krakovskou jedničku. Radziszewski ze sparťanského ostrostřelce klidné spaní mít asi nebude.